První výhra Freddieho, nadšené úsměvy, objímačky, pokora v pozápasových rozhovorech. Konec dobrý, všechno dobré, říká se. Ne tak u mě, ale to už asi leckdo ví. Tak na to předem upozorňuju a vítejte u mého dalšího blábolení…
Přiznám se, že po ztrátě bodů by se mi blog psal jednodušeji 🙂 Protože vytahovat teď některé body, které jsem měl připravené kolem 60. minuty jak k tomuto zápasu, tak i v obecné rovině, to bych to nyní nejspíš schytal. Jak si neumím užít výhru, jak na všem hledám něco špatného atd. Tak tato témata zatím uložím do šuplíku, po výhře se to sem nehodí.
Jsem nadšenej ze tří bodů. Člověku to dodá aspoň drobet energie v jinak pro fanoušky šílené sezóně. Po Brightonu jsem se nakonec rozhodl nic nepsat, chtěl jsem si počkat, s jakou hrou a rozestavením vyběhneme na WHU. Asi si už můžeme říct, že Freddie se převážně bude snažit držet systému 4231. Já byl teda poprvé opravdu nadšený ze sestavy, tohle by byla moje sestava, kdybych jí vybíral já, pokojíčkovej blogger a tenista 🙂 Nadšeně jsem všem psal, že jestli nevyhrajem s takovou sestavou a proti takovému tragickému soupeři, tak už nikdy.
Zápas byl opatrný a neodvážný z obou stran. Oba týmy jsou hodně dole a zkrátka se na to nedalo koukat. Nerozumím tomu, proč lpíme na hraní odzadu po zemi. Neumíme to hrát, neumíme se nabídnout. Vrcholem byla rozehrávka při odkopu od naší branky s vytaženými hráči soupeře. Leno to Xhaka, Xhaka to Leno. A soupeř po Lenovi běží a ten odkopává kamsi. Ježišmarja, vždyť jen tímto na sebe tvoříme tlak úplně sami, ani bychom tam soupeře nepotřebovali. Naprosté základy. Zákaz tohle hrát na prvním tréninku. Nicméně přišlo mi, že se na něčem pracuje. Je to bohužel málo, ale něco jsem tam viděl. Rozestupy byly menší, chtěli jsme hrát na menších prostorech ve více hráčích. Na našich hráčích ale bylo vidět naprosto nulové sebevědomí. Nic navíc tam nechtěl předvést nikdo. V takových situacích je to o prvním gólu, jenže se 4 účastmi v soupeřově vápně za první půli jsme tomu moc naproti nešli.
Tohle je pro mě upřímně stejně záhada. Všichni ti, kteří v posledních týdnech vyměnili bosse na lavičce, se aspoň nějakým způsobem zvedli. Ferguson udolal atletičností a fyzičností Chelsea s klasickým old school 4-4-2, které každý moderní kouč nesnáší. Egoistovi na lavičce rivala se podařilo probudit Aliho a Sona, a ti tak taky jedou. Brighton, který byl fakt hodně dole, se u nás přestal v 60. minutě bát a šel pro výhru, Watford mlel Crystal Palace v prvním zápase bez Florese. Ljungbergův tým měl tři dobré desetiminutovky za tři zápasy. Freddie sám říkal, že doteď stihli 5 tréninkových jednotek, takže je pochopitelné, že koordinovaný presink tyhle naše hvězdy asi za tu dobu nenaučí. Na druhou stranu bych jen chtěl do placu hodit to, že ostatní se byli schopni zvednout, odmakat to, my i pod Freddiem hrajeme bramboračku, ať je na place kdokoliv.
Freddie hrál s mladíky fotbal plný moderních prvků. První tým ale nenastartoval ani on. To hráčům ještě nikdo neřekl, že speciálně ve středu hřiště záložníci nemají moc prostoru pasy posílat jinam než do stran, protože od sebe spoluhráče pro pas dopředu mají schovaného za defenzivní linií soupeřů nebo někde u strany? Že pokud všichni ke svému výkonu přidají i pohyb, a to nejlépe v krátkých výbušných sprintech, tak to bude jen ku prospěchu? Tohle jsou naprosté základy. Moderní fotbal je i po těch letech inovací, orientace na datovou analytiku atd. stále o tom samém – pass and move a rychlý fotbal na co nejméně dotyků na malém prostoru stále hraje prim. Ještě nikdo nepřišel s ničím lepším. Poslední dobou nehltám fotbal jen z pohledu čísel, ale hodně fotbalu jsem i nakoukal. A nejlepší týmy zdobí to, co zdobilo kdysi i Arsenal. Rychlost, atletičnost, střílené přihrávky, hra na co nejméně dotyků, výrazné tempo plné přesně analyzovaných a naučených situací, kdy má hráč být ve výbušném pohybu, aby předčil soupeře, a kdy naopak ne. Pokud k tomu tým přidává dobrou obranu, jde si pro trofeje (Liverpool). Pokud má tým v obraně problémy, stačí to na top4 finiše (City, Chelsea). A Freddie tohleto všechno dle interview ví. Zatím se nic neděje, nepresujeme, nestřílíme přihrávky, místy hrajeme chaoticky odzadu.
To jsem se obecně hrozně zakecal. Ale ono vlastně k zápasu není moc o čem. Byli jsme hrozní. Xhaka ve druhém poločase nedal jediný těžší balon. I když se tým zvedl a začal hrát, on se snad ještě zhoršil. Když jsem v 60. minutě seděl zařezanej v židli a kousal si prsty, přicházely na mě spíš obavy ohledně hraní o sestup, krize, ze které není cesty ven, promítal jsem si ztráty s 16. Brightonem, sotva remízy s předposledními Sotonem, Watfordem a Norwichem, myslím, že jsem nebyl sám, kdo začal fakt plašit. Pak Kolasinac dal první dobrý pullback za poslední půlrok a rázem bylo vše jinak. Rychlé pasy, hra v pohybu. Tohle jsme hráli i proti Brightonu po vyrovnání s tím rozdílem, že tam jsme gól nedali. A pak po pár minutách bylo vše při starém. Tady jsme zneužili opravdu špatného soupeře v evidentně špatném rozpoložení a přidali jsme pár gólů, protože individuální kvalita tam zkrátka je.
Neodpustím si ale pár vět k Pepemu, přestože to byla jeho show. Mám obavu, že pokud bude k zápasům přistupovat stále stejným stylem, tak v dlouhodobém měřítku v Anglii narazí. Je neskutečně měkký, místy bych řekl je od něj až naivní a hlavně pro výsledky týmu ztrátové, jak se snaží vytrikovat soupeře neustále nějakou novou ochcávačkou. Je to nepochybně fantastickej dribler, rozhodně nechci, aby s tím přestal, ať na sebe váže hráče. Ale doufám, že mu někdo vysvětlí, že je potřeba vyvážit efektnost a efektivnost. Protože by se taky mohlo stát, že ho díky té bohorovností nějakej chasník zrakví ošklivějc než se o to včera snažil Creswell.
Škoda, že jsme si to předchozími výsledky s papírově slabšími týmy posrali takovým způsobem, že se klidně zase můžeme dostat se sebevědomím dolu. Viděl někdo los do konce roku? Těžké, velmi těžké. Pár nezdarů a jsme znovu pod tlakem. Tak snad uvidíme zase o něco lepší Arsenal se City.
See Ya, Tenista
