Domácí derniéra Arséne Wengera vyšla Arsenalu na jedničku. Tým si s chutí zastřílel a potvrdil tak letošní fazónu na Emirates Stadium, kde mu po patnácti výhrách, dvou remízách a dvou prohrách patří dělené první místo s Manchesterem City.
Domácí derniéra Arséne Wengera vyšla Arsenalu na jedničku. Tým si s chutí zastřílel a potvrdil tak letošní fazónu na Emirates Stadium, kde mu po patnácti výhrách, dvou remízách a dvou prohrách patří dělené první místo s Manchesterem City.
Petr Čech první květnovou neděli vychytal 201. nulu v Premier League, proti aktuálně sedmému celku tabulky ovšem příliš práce neměl. Po celý duel působil velmi klidně, jistě a co potřeboval, to stáhl ze vzduchu a pokryl. S nebezpečnými střelami si bez větších problémů dokázal poradit. Byla to též jeho poslední štace v dresu Arsenalu na Emirates?
Jednou nahoře, jednou dole. Ve čtvrtek podal špatný výkon, zvláště jeho centry nebyly vůbec úspěšné. O pouhé tři dny později si naopak vůbec nic nekomplikoval, na konci prvního poločasu dobře stál pozičně, aby odkopl nepříjemný míč do vlastního území. Ke všemu přidal dvě precizní asistence. Potenciál v něm je, 23 let je stále mladý věk. Pokud mu přibude konkurence se zkušenostmi, donutí ho to snad makat. Statistiky duelu - 56 přesných nahrávek, 4x odklidil míč, 2 úspěšné skluzy, 2 vyhrané souboje.
Zdá se mi, že třiadvacetiletý Angličan nutně potřebuje hrát, hrát, hrát. S důvěrou manažera a odehranými utkáními nabírá na velké pohodě, což nebylo znát pouze proti Manchesteru, Atléticu, ale také v zápase proti Burnley, ve kterém zažehnal vše důležité. Na druhou stranu je pravda, že překvapení letošního ročníku v nedělním utkání příliš obránce neprověřilo.
Ve dvaceti letech má za sebou dva ostré starty za Arsenal a v obou více než obstál. Řecký obránce se proti Burnley prezentoval dalším sympatickým výkonem, drzostí, tvrdostí a pokud nepřestane na sobě pracovat a ukáže se ve velkých duelech, má Arsenal v kádru fotbalistu s obrovským potenciálem do budoucnosti. Mnoho z vás asi zarazí skutečnost, že má menší známku než Chambers. Vysvětlení je jednoduché, na začátku druhého poločasu se ve vlastním vápně nechal snadno přeskočit a nebýt slabé hlavičky hráče soupeře a pohotového Čecha, inkasovali Gunners gól.
Po bitvě je každý generál, ale během utkání s týmem ze severozápadu Anglie mě napadlo, že právě Sead mohl být proti Atléticu nasazený do utkání minimálně z lavičky, především, když Monreal předváděl hrůzné momenty. Nasazení mohlo pomoci kvůli tomu, co ukázal v neděli, kdy střelou překonal brankáře. Podobný kousek by Oblak patrně chytil, ale jedovatost Kolašinace mohla nadělat jednomu z nejlepších brankářů světa problémy. Sead v úvodní sezóně rozhodně nezklamal, stejně jako v nedělním zápase, kdy se celou dobu snažil brousit lajnu a posílat centry do vápna.
MAN OF THE MATCH
Ano, bylo to "pouze" Burnley, ale přesto to byl proti loňskému nováčkovi právě Xhaka, kdo si u mě zasloužil Muž zápasu. Pomalu to vypadá, že po sezóně a půl pochopil, co má dělat a téměř od začátku nového roku působí dokonce jako opora, bez které by to i mohlo váznout. Jeho pasy na kraj hřiště ukazoval již na začátku ročníku, k tomu však začíná přidávat další prvky. Granit zasílá skvělé míče středem, vytváří šance pro své spoluhráče, vystihuje balóny soupeře a je si jistým sám sebou, díky čemuž si dovolí mnohem více. Podle mého názoru se v příštích letech může na tomhle hráči výrazně stavět. Otázka, jak s ním bude hýbat nový manažer a kolik mu dá důvěry. U mě jeden z nejlepších výkonů v sezóně, ne-li za jeho působení u Gunners.
Pořád mi připadá, že týmu dokáže nabídnout daleko více. Líbil se mi již proti Atléticu na jeho hřišti v úvodním poločase, špatný výkon rozhodně nepředvedl ani proti Burnley. V prvním poločase mi připadalo, jako by se hledal a nebyl tolik vidět, od skvělé asistence a průniku se razantně zvedl, začal více pronikat a hrát svoji hru. Osobně se domnívám, že v jiném týmu by tolik nevynikal, jako může v Arsenalu, kdy je fantastickým dílkem do tradiční skládačky. Zdraví letos drží, tak snad bude od následující sezóny opět velkým tahounem.
Ač to nevypadá a možná na první pohled nebudí takovou pozornost, tak tenhle borec je snad pro Arsenal nepostradatelný. Osobně netuším, jaké v MU podával výkony, ale k přesunu do Londýna je úžasný. V nedělním duelu šlo přes něj řadu útočných manévrů, jeho spolupráce s Aubou je prostě neokoukatelná. Ačkoliv byl psaný jako křídlo, více se stahoval do středu a odtud pronikal své výpady. Vystřelil také krásně z voleje, jeho pokus bohužel minul bránu. Obrovská škoda jeho absence v prvním duelu proti Atléticu Madrid.
Ve čtvrtek oslavil dvaadvacet let, v dresu Arsenalu přesto již odkroutil třetí sezónu. Kritika na jeho osobu je momentálně oprávněná, z osobního hlediska se však domnívám, že potenciál v sobě má. Tenhle hráč se potřebuje vyhrát, zápas co zápas, ale zároveň, aby na něj nebyla upřena pozornost jako na důležitého hráče a tvůrce. Stejně jako proti Burnley to pak může působit, že sám vytvoří, co nechce, občas provedenost s myšlenkou nehrají společnou roli. Nedělní utkání ale ukázalo také jeho dobrou tvář, když dvěma skvělými předfinálními asistencemi pomohl týmu vstřelit góly. Jeho vlastní a třetí ligový gól v sezóně byl krásný.
Jedna "hloupá" a v podstatě již nic neznamenající penalta na konci zápasu proti Stoke City možná pro francouzského útočníka znamenala pro další pokračování v Arsenalu velký zlom. Lacazette je v obrovské formě, velmi si věří a velice pomáhá svému týmu jak góly, tak rovněž asistencemi a hrou, kdy je schopný si pro míč vyběhnout na půlku hřiště, nebo aktivně napadat brankáře. V utkání s Burnley se prezentoval krásnou asistencí na Aubu, jejich součinnost může v následující sezóně přinést ovoce(poháry), a také pohodovým gólem na konci úvodního poločasu. Na první sezónu v Anglii není zas tak špatné mít 14 branek a 4 asistence.
12 startů (1 z lavičky), necelý 1 000 odehraných minut, 8 branek, 4 asistence, 14 vytvořených šancí. Potřeba něco dodat? Příští sezónu může Arsenal extrémně táhnout a patřit k nejlepším střelcům ligy. Proti Burnley sice začal pomaleji a tudíž mohla panovat obava z jeho výkonu proti Manchesteru, velmi rychle ale vše setřásl, když ukázkovým naběhnutím a gólem poslal Arsenal do vedení. Ve zbytku duelu ještě přidal druhou branku po účinné asistenci Bellerina a jednu asistenci pro Iwobiho.
V září bude mít čtyřiatřicet let a i když toho v posledních dvou sezónách v Arsenalu moc neodehrál a první mu nevyšla dle představ, zasloužil si velké ovace. Každý dotyk byl doprovázený obrovským aplausem, jednou se navíc pokoušel přichomýtnout do vápna, gól z toho ale nebyl. Ze své dílny ukázal také důrazný skluz, v obraně si vedl famózně.