Arsenal – Aston Villa 15. 5. 2011
aneb tak trošku jiný konec než jsme čekali…
Při žádání o lístky na tento zapas nás provázela vítězná nálada. Náš milovaný klub hrál ve velké formě, dýchal na záda věčně nenáviděnému Manchesteru United a my jsme doufali, že rozhodovat by se mohlo třeba až v posledním domácím zápase.
Realita byla jiná. Do Londýna jsme odletěli v pátek 13.5 a už nebyla ani teoretická šance na zisk titulu. Přesto jsme se těšili na to, až poprvé uvidíme domácí stadion našich borců a na to, jak na nás dýchne atmosféra anglického pubu. Pátek večer a v podstatě i celá sobota byla jen o památkách a občas nějaké hospodě (pokud chcete nějak ušetřit doporučuju Wheterspoon – levné a dobré jídlo, plus výběr z hodně druhů piv).
Náš poslední domácí zápas byl naplánován na neděli 15. 5. na 16:00 hod. My jsme však byli u stadionu už kolem půl jedné. Hodinu jsme procházeli uličkami kolem stadionu, navštívili plot u Highbury a zakončili to v Armoury shopu. Ten pocit, když poprvé vidíte náš stadion a postupně se vám celý odkrývá do krásy, je skvělý. Je to nepopsatelné a každý fanoušek Arsenalu by to měl zažít. Zhruba hodinu a půl před výkopem jsme usedli na naše sedadla na krásném Emirates Stadium, kochali se tím, jak se postupně zaplňuje a jak se naši borci rozcvičují. Krása!
Zápas začal a my s velkým očekáváním doufali ve výhru našich borců, Ale v 15. minutě kdy Bent zvýšil už na 2:0 byla nálada úplně jiná. Pod námi burácel kotel Villans a my jsme měli zkamenělé tváře. První poločas naši chlapci hráli velice odevzdaně, nebojovali a nesnažili se s výsledkem nic udělat.
Radost nám udělal v posledních minutách zápasu, kdo jiný než Robin van Persie. Alespoň to úžasné slovíčko GÓÓÓL jsme si mohli zařvat.
Po zápase moji skleslou náladu zvedlo náhodné potkání Charlieho George a fotka s ním. V euforii z toho, že jsme potkali legendu Arsenalu, jsme chtěli najít nějaký pub. A v tom přišel nejlepší moment celého výletu do Londýna… The Gunners Pub, kde právě koncertovali Away Boyz. Lepší atmosféru jsem v životě nezažil, srdce goonera bylo cítit na každém, kdo byl v hospodě (viz video pod článkem ). Barman, barmanka a snad i securiťák před vchodem žili Arsenalem. Naprosto nás dostalo, že jsem toto zažili po prohraném zápase, který se nám opravdu nepovedl, ale zase to bylo poslední utkání a tak jsme mohli připít na naděje do příští sezony – mimochodem jsme si zde dali pivo Staropramen. Po dvou hodinách jsme se navečeřeli velice stylově v Gunners Fish&Chips. Tím náš výlet skončil a domů jsme si odvezli krásné vzpomínky na tým, který máme navždy v srdci.
Praktická doporučení:
__M Letenky nás vyšly nejlevněji přes wizzair.com, vždy se vyplatí je objednat, co nejdříve to jde
_ Letadla společnosti wizzair létají na letiště London Luton, které je od centra vzdálené 45 min jízdy autobusem (easybus.co.uk – opět se vyplatí rezervace dopředu)
_ Ubytování jsme našli nejlevnější přes hostelsclub.com (noc 12-14EUR/1os.)
_ Doprava po Londýně je nejsnazší pomocí metra a autobusů, nejideálnější je koupit si celodenní jízdenku, která platí i na noční spoje (7,30 liber)
Fajn pobyt a super zážitky přeje Anti a Vosa.
__ Zde je také link na video z The Gunners Pub:
