William Gallas žije v Londýně se svou snoubenkou Nadege, 6- letou dcerkou Leou a 17- měsíčním synem Leeyanem. Francouzský obránce v rozhovoru pro Times nám řekl, jak vypadá jeho tradiční den v Anglii. Nejčastěji vstávám v 6:45, protože v tuto dobu se budí můj syn, Leeyan. Chci, aby se Nadege vyspala, tak vezmu Leeyana z postýlky a jdu s ním dolů, abych ho nakrmil mlékem. Teď, když má 17- měsíců, tak běhá všude dokola. Je rád, když si s ním hraji. Když se ráno objeví probuzená Nadege a dcerka Lea, tak si jdu udělat raní hygienu, abych byl připraven posnídat s nimi. Snídaně se skládá z francouzského Pain au chocolat, tedy rohlíkem s čokoládou, nebo tousty s jahodovým džemem ze zahrady.
Jízda do tréningového centra Arsenalu v severním Londýně trvá okolo patnácti minut. Nejčastěji vyjíždím z domu v 9 hodin, abych tam byl dříve a případně se 20 minut věnoval fanouškům. Je pro mne velmi důležité, když vím, že nám fanoušci věří. Tréningy jsou od pondělí do pátku a začínají v 10 hodin.
Po 15-20 minutovém rozcvičení náš boss s námi hovoří o taktice, minulém zápasu, ale také o týmu, proti kterému budeme hrát v nejbližší době. Poté se všichni hráči zapojí do hry.
Být kapitánem Arsenalu je velmi krásný pocit. Jsem kapitánem v týmu, kde přede mnou tuto pásku nosili hráči jako Thierry Henry, Patrick Vieira, nebo Tony Adams. S toutou funkcí máte na sobě obrovskou zodpovědnost. Většina hráčů je mladších, než já. Chci, aby i mladí hráči věděli, že mají sílu na to, aby něco velkého dokázali. Když přijdu na hřiště, tak vím, že dalšich 90 minut mě bude sledovat 60-80 tisíc fanoušků na stadióně. Musím ze sebe vydat vše. Jak psychicky, tak i fyzicky.
Jsem velkým fanouškem fotbalu, ale který fotbalista není? Myslím, že na každého hráče, který vyběhne na hřiště dopadnou velké emoce. Někdy je dokáže člověk kontrolovat, ale někdy ne. Nedívám se na kritiku lidí, protože jako obránce musím být velmi pozorný, protože každá chyba jde vidět a může znamenat inkasovaný gól.
Když tréning v 12:30 skončí, tak jdu za naším fizoterapeutem, který mi pomáhá vyléčit mé zranění, které ještě není úplně v pořádku. Poté cvičím své ruce, ramena a břišní svaly. Poté se stavím do bufetu, abych si dal něco k obědu. Nejčastěji to je salát z rajského jablka, nebo polévka. Poté si dám grilované kuře, jehně, nebo makaróny. Mám štěstí, protože mám velmi dobrý metabolismus a nemusím kontrolovat svou váhu, jako někteří ostatní. Mám 81 Kg a jestli chci hrát v dobré kondici, tak tuto váhu musím držet. Stačí, když přiberu 1 Kg a hned neběhám tak rychle, jako normálně.
Když nemám nic v plánu na odpoledne, tak jdu domů. V případě, že je hezký den a hezké počasí, beru děti do parku. Mluvím s nimi francouzsky. Nadege, která mluví lépe anglicky než já, s nmi mluví anglicky. Leeyan je ve věku, kdy by měl říct svá první slova. Už se mu podařilo kopnout do míče. Lea je velmi ráda, když Arsenal hraje na Emirates Stadium, protože může přijít na zápas a sledovat mou hru. Ona je ve stejném věku, jako jsem byl já, když jsem začínal milovat fotbal.
Vyrůstal jsem v Villeneuve la Garenne, tedy na předměstí Paříže. Mí rodiče se zde nastěhovali z Gwadelupy, což je ve střední Americe. Můj otec byl hydraulikem a má matka pracovala na úřadu. Vše začalo u mého strýce Henryho, který byl hráčem. On mi dal první míč, když jsem měl 6 let. Když jsem nemohl kopat do míče na ulici, tak jsem kopal míčem do zdi, aby se odrážel. Mé rodiče to ale strašně nervovalo.
Když jsem měl 13 let, tak sem dostal místo v nejlepší akademii ve Francii. V tom týdnu se mí rodiče rozhodli, že se chcou vrátit do Gwadelupe, ale já byl moc mladý na to, abych se o sebe dokázal postarat sám. Nakonec se rozhodli zůstat, protože věděli, že to je moje jediná šance, jak se stát fotbalistou. Abych řekl pravdu, tak jsem nepatřil mezi nejlepší hráče v akademii. Musel jsem pracovat velmi tvrdě a bojovat mnohem víc, než kdokoliv jiný.Nikd yjsme nebyl úplně spokojený. Teď také nejsem, když vidím, že nejlepší hráči trénují přes čas a mladí hráči jsou domů.
Večeře je mezi 19:00 a 19:30. Jsem šťastný, že Nadege umí tak výborně vařit. Jeden den máme pikantní karibské jídlo s kuřetem, bramborami a mrkví. Druhý den máme zase například Marocké jídlo, které se skládá s makarónu, nebo africké jídlo s rybami a banány. Každý den se večer sejdeme všichni, abychom mohli povečeřet. S Nadege jsem se potkal ve Francii v době, kdy jsme byl ještě teenegerem. V příštím roce se chceme vzít.
Chci být v posteli již před půlnocí. Většinou se mi spí dobře, ale jsou dny, hlavně před důležitými zápasy, kdy nemůžu přestat myslet na to, co musím udělat. Mám 30 let a v mé kariéře jsem zažil plno krásných momentů. Byl jsem vybraný do reprezentace Francie na Mistrvství světa. Později jsem hrál v Chelsea a teď hraji zde.
Fotbalové sny se splní, ale nejkrásnější je pocit, když držíte trofej ve svých rukou.
