Arseblogger dnes vydal svůj nový blog o odchodu našeho kapitána. Rozhodl jsem se ho přeložit, aby měli možnost si zavzpomínat i ti, kteří na něj doposud nenarazili, či by mu nerozuměli.
Většinou se mi na Arseblog píše lehce. Dnes ráno ne. Ne, protože jsme už dříve přišli o důležité hráče, ale protože tento odchod je něco jiného.
Během svého působení v Arsenalu Arséne nechával své hráče odcházet, když si myslel, že je pro to správný čas. Thierry šel do Barcelony v devětadvaceti a táhlo mu na třicet. Vieira to samé, když dostal svolení k odchodu do Juvenstusu. A Cesc Fabregas, klučina, který dal na Vieiru zapomenout, má teprve 24 let, když míří domů. Myslím, že to je moc brzo a stejně to musí cítit i Wenger.
Minulou noc Arsenal potvrdil přijetí nabídky Barcelony za přestup Cesca. Dnes absolvuje lékařskou prohlídku a představí se ve svém staronovém klubu. Co oni získají, my ztrácíme: skvělého fotbalistu, se schopnostmi a ambicemi, hráče, o kterém byl Arséne přesvědčen, že bude nejlepší hráč, se kterým kdy pracoval. A že pracoval s pěknou řádkou skvělých hráčů!
Nemyslím, že by někomu chyběla ta přestupní sága. Nikomu se nebude stýskat po slovech Silvia Danteho o Cescově DNA. Nikomu nebudou chybět články španělských médií, nikdo si neposteskne po vyhlášení vedení a hráčů FC Barcelona, o tom, jak nemůžou o Cescovi mluvit, mezitím, co o něm nedokážou zavřít pusu. Nikomu nebudou chybět dezinformace a klepy.
Ale Arsenalu bude chybět hráč Cescova kalibru. A jelikož se někdy až moc upínám na své oblíbené hráče, Cesc mi bude chybět, protože on byl můj oblíbenec. Jak jsem psal už dříve, Arseblog byla první stránka informující o jeho příchodu na sever Londýna.
Toto léto byla zřejmá změna stanoviska Arsenalu. Minulý rok jsme kategoricky vše odmítli, žádný prodej nebude. Tento rok jsme dali Barceloně naději. Pokud dají slušnou nabídku, prodáme. Arséne se k prodeji vyjádřil:
„Jasně jsme říkali, že nechceme, aby Cesc odešel a tak to i zůstává. Rozumíme ovšem Cescovu přání vrátit se do domovského klubu, a proto jsme nyní přistoupili na nabídku Barcelony. Děkujeme Cescovi za jeho působení v Arsenalu a přejeme mu v budoucnu úspěchy.“
Myslím, že každý chápe jeho touhu vrátit se do Barcelony. Každý, kdo žil v zahraničí, ví, co znamená „volání domova“. Přátelé, rodina, místa, která známe a kde jsme vyrostli. Proti tomuto není imunní nikdo. I když vyděláváte 90,000 liber týdně.
A ze sportovního hlediska – jsou neuvěřitelný tým, hrají opěvovaný fotbal a vyhrávají trofeje. Cesc je ambiciózní a chce vyhrávat. A teď čelme té realitě, které musí čelit i Wenger a vedení, že jeho odchodem Cesc dává najevo i to, že jeho ambice nebudou v Arsenalu naplněny. A jestliže my, jako fanoušci, si naříkáme na nedostatek klubových ambicí, přílišné šetření a další problémy, které u našeho klubu vnímáme, můžeme od hráčů, lidí z masa a kostí, čekat to samé, nemyslíte?
Tento odchod, na rozdíl od jiných vleklých přestupních ság, nemá co dělat s penězi. Ovšem, jsou tací, kteří řeknou, že to mělo svůj podíl, a to také samozřejmě mělo na úrovni dohod mezi kluby, ne však od pohledu samotného hráče. To, že bude dostávat menší plat než v Arsenalu a každý rok dá jeden milion euro na splacení sebe samého, to potvrzuje.
Také je ale bez debat, že Fabregas Arsenal FC miluje. Byl u nás od roku 2003, kdy mu bylo šestnáct let, v Londýně se šťastně usadil. A to, že chtěl odejít na tom nic nemění. Tak jak chtěl přestoupit do Barcelony, jeho láska ke klubu, fanouškům a hluboký respekt k Arsénu Wengerovi způsobilo velký rozpor a těžké rozhodování. Ano, měl smlouvu do roku 2015, ale dlouhodobé kontrakty nepřinášejí výhody pro klub, ale i pro hráče samotné.
Buďme upřímní, způsob, jakým se vše událo, nebyl příjemný. Barcelona se chovala strašně, Arsenal byl jako ochromený a když se podívám zpět, jsem si jist, že i Cesc mohl udělat několik věcí jinak. Co se stalo, stalo se a Arsenal získá částku okolo 35m liber za svého bývalého kapitána.
Což se podle mne ani zdaleka nepřibližuje jeho hodnotě, na druhou stranu jsme vydělali 34,5m liber za hráče, přivedeného v roce 2003. Hráč, který za naše barvy odehrál přes 300 zápasů. Hráč, který nám předvedl tolik nádherných momentů. San Siro, gól proti Spurs, reakce na zranění Aarona Ramseyho (nekompromisní penalta a hlavně to „pššt“ na Pulise), 19 gólů v jedné sezóně, zápas proti Juventusu, kde si s Vieirou vytřel p**** a další skvělé zážitky.
Byl jsem tam, když Fabregas nastupoval na Bernabeu proti Realu Madrid. Další ráno se španělské noviny rozplývaly nad jeho výkonem a potenciálem. A když se podíváte na tyto momenty, pochopíte, co všechno pro něj Arsenal znamenal. Podívejte se, jak oslavoval góly, a řekněte, že to tak není. Ta věc, co mu chyběla, byly trofeje. I když debutoval v roce 2003, nebyl součástí „Invincibles“. Zahrál si finále FA Cupu a to, bohužel, byla jediná trofej, kterou s Arsenalem vyhrál.
Byli jsme blízko, velmi blízko titulu, obzvláště v sezóně 2007/08. Měli jsme vyhrát. Okolnosti ale byly proti nám a nedokázali jsme to dotáhnout. Týmová neschopnost vyrovnat se s tlakem a očekáváním se stala až příliš povědomá i v dalších sezónách. A tak naše největší hvězda, středobod Wengerova projektu, odchází pryč. Ne kvůli penězům, ne kvůli jeho úpadku, ale protože si nemyslí, že s tímto týmem může něco vyhrát. Stejně tak jako bolí odchod samotný, bolí i jeho důvod.
Jsem toho názoru, že pokud máte takové štěstí a máte v týmu hráče s podobnými kvalitami jako Fabregas, musíte udělat všechno pro to, udělat ho ještě lepším. Můžete se na něj spolehnout, aby vás táhnul, můžete se z něho pokusit dostat, co to jde. Můj nejsilnější pocit je to, že jsme z něho nezískali vše, co jsme mohli. Nechci přímo obviňovat Wengera, ale některá rozhodnutí byly zvláštní.
Když se ukázalo, že spojení Fabregase a Flaminiho funguje skvěle, proč jsme nikdy nehledali hráče podobnýck kvalit jako Flamini? Nebo proč jsme si nechali tenkrát utéct Xabiho Alonsa? Když vstoupil Liverpool nekompromisně do hry, neměli jsme šanci na reakci. A ta dohoda byla v tak pokročilém stádiu, že se už na něj všichni v šatnách Arsenalu těšili.
Není hráče, který by byl důležitější než tým a možná, že náš trenér je někdy trochu měkký. Ale to, že nedostal z Fabregase nejvíc co mohl, neznamená, že z něho nedostal vše jako hráče, ale že na něm nedokázal postavit tým, ze kterého by získal, co by z něho získat mohl. A Arsénovi hrozí, že skvělý fotbal a spousta trofejí z první poloviny jeho angažmá v Arsenalu nepochází z jeho schopností získat obrovské částky za hráče, které přivede, rozvine a prodá.
Nyní má v kasičce Arsenalu hodně přes 30m liber vyhraněných na nákupy a posílení týmu. Lavička proti Newcastlu byla velmi slabá, to musím zdůraznit. Právě jsme přišli o nejlepšího záložníka, mozek naší hry a také dobrého střelce. Jsem za to, že by měl být Cesc nahrazen hráčem, který přijde ještě během přestupního období. Mladíci potřebují zkušenosti a kvalitu, aby se mohli rozvíjet. Už nesmíme dělat ty samé chyby.
A jakkoliv špatně se chovala Barcelona nebo hladoví agenti, fakt, že této situaci čelíme právě teď, patnáctého srpna, ne červnu nebo červenci, je chyba Arsenalu. Snažili jsme se co nejpevněji udržet situaci, ale podle mě jsme ji totálně nedomysleli (a to samé v případu Nasri) a tak nás to ovlivňuje i na hřišti, když začíná nová sezóna. Náš tým, náš kádr, je slabší než loni.
Chtěl bych vidět nějaké rozhodné kroky, potřebné příchody, abychom ukázali ambice opět vyhrávat. Můžeme o tom mluvit, ale musíme investovat peníze (v rozumném množství), abychom ukázali, že to nejsou jen prázdná slova.
Takže, jdeme dál. Stejně, jako když odešel Titi, jako když odešel Bobby, Paddy, když odešel Brady. Hráči přicházejí a odcházejí, tak to bylo vždy, a tak to také bude, jen kluby zůstávají. Bok po boku stojíme za Arsenalem, ve zdraví a nemoci, a tak dále. Právě jsme trošku raněni. Doufejme, že si klub nasadí nějaký zázračný obklad a sklenici plnou pijavic a vrátíme se lepší a silnější než kdy předtím.
A nakonec, po 303 utkáních, skoro šedesáti gólech, více asistencích než jakýkoli jiný hráč v nejlepších ligách světa a spoustě fantastických momentů v dresu s kanónem na hrudi, díky Cescu, adios.
Doufám, že rozcupujeme Barcelonu, jestli se s ní potkáme v Lize Mistrů!
/zdroj: arseblog.com/
