Svatá slova Herberta Chapmana.
Rád bych Vám tímto článkem přiblížil svoji cestu za Arsenalem, kterou jsem plánoval již dlouho dopředu. Jsem velice rád, že vyšel zrovna zápas proti Chelsky. Nebudu psát co všechno sem fotil, nebudu psát, že jsem si procvičoval chorály, protože nic pořádného neumím. Rád bych především napsal své postřehy z cesty. Koho to nezajímá, tak může rovnou přeskočit na neděli.
Na začátek bych rád poděkoval gunners.cz, především těm kteří se významně podíleli na mém výletu.
Pátek
Majoritní menšiny v kosmopolitním Londýně
Pro informaci jsem letěl s Wizzairem, coč je solidní maďarská společnost. Vlado Čabajka s námi hezky přistál v Lutonu, odkud nás odvezl slovenský přistěhovalec Miro do Ilfordu, tedy čtvrti Londýna, kde jsme bydleli. Bydlení bylo v klasickém anglickém domku, který patřil Aleně, Slovence, která se o nás královsky starala a její vydatné anglické snídaně byly fenomenální. Ráno si dát takovouto snídani, tak Vám doopravdy stačí až večeře. Je dobré nepodcenit začátek dne, jelikož v Londýně je všechno strašně hektické a na jídlo prostě není čas. Vždyť přece musíme projít pořádně Armoury a muzeum a fotit a fotit, ale všechno po pořádku.
V Londýně jsem byl poprvé a proto pro mě bylo všechno nové a plné překvapení. V naší čtvrti žili převážně přistěhovalci z Afriky a nějací Arabové. Drtivá většina z nich pracuje tam, kde už „opravdoví“ Londýňané pracovat nechtějí, takže Vás budou vozit autobusem černoši a v obchodě obsluhovat Arabové.
Tím je nechci znevažovat, jelikož jsou všichni přívětiví a ochotní Vám pomoci, takže se jich nebojte zeptat. Důležité je to, že všichni už se naučili cockney a je jim těžce rozumět, když na to nejste zvyklí.
Central line
Pokud je pro Vás plánek metra nesrozumitelný, tak raději nikam nejezděte, jelikož bez metro je pro dobrodruhy životně důležité. Navíc Vám pravidelné víkendové odstávky některých stanic a linek v metru parádně znepříjemní život.
Hned po ubytování jsme se vydali směrem na Emirates. Cesta metrem trvala asi hodinu, ale autobusem bych tam jel ještě dnes.
Hod jednolibrovkou
Po příjezdu do stanice Arsenal jsme šli bezmyšlenkovitě k Emirates, které nejsou přes zástavbu zase tolik vidět. Když se dostanete až ke stadionu, zůstanete chvíli stát ohromeni jeho velkolepostí. Je to opravdu povedený kousek a nějaký pohár by mu jen pomohl, aby se dostal víc do srdcí Goonerů.
V Armoury se dá strávit i několik hodin. Někdy až žasnete co všechno se dá koupit. Logo Arsenalu je snad všude. Největší problém nastal při koupi dresu: Fabregas nebo Vermaelen? Hodili jsme si mincí, padla hlava, královna byla pro kapitána a bylo rozhodnuto.
Arsenalizace
Kolem stadionu je toho na koukání a focení opravdu hodně. Je vidět, že se vedení snaží a já to opravdu oceňuji. Navíc jsem si všiml nového prvku Arsenalizace – „Spirit of Highbury.“ Jde o všechny hráče, kteří kdy hráli na našem starém stadionu, na jedné fotce.
Herbert Chapman
Pokud si chcete prohlédnout útroby stadionu, tak si musíte prohlídku hezky dopředu rezervovat. Nám tohle ušlo a proto jsme pěkně ostrouhali, ale budiž. Příště budeme chytřejší.
Nakonec jsme šli do muzea Arsenalu, které je hned vedle Emirátů. Prohlídka je docela poučná a za šest liber i zajímavě vymyšlená. Je plná interaktivních videí, kvízů a sestřihů různých gólů. Dozvěděl jsem se několik perliček o klubu, zakladatelích a obou stadionech – vřele doporučuji.
Hned u vchodu Vás uvítá socha usměvavého pána, který je opravdu největší mezi legendami – Herbert Chapman. Nesmí chybět ani Thierry, na kterého budeme všichni hrdí. Prostě jsou tam všichni a kdo tam nepůjde, tak prohloupí. Arsenal má opravdu bohatou historii a Chelsea se může jít zahrabat i s celým Romanem.
Mám pro vás otázku – jakým způsobem byl využit stadion Highbury při druhé světové válce? Sem zvědav kdo bude první.
Gunners pub
Pokud nepůjdete z Emirates rovnou domů, ale hezky si půjdete na Highbury stadium pokleknout a vzdát hold, tak můžete klidně pokračovat dál a přejít celý Highbury hill až se dostanete k hospodě, kde každý pravověrný fanda musí jednou zavítat.
Já byl popravdě v pátek hrozně zklamaný. Hospoda byla stylová, vyzdobená plakáty, fotkami a prostě vším možným, ale to mě nepřekvapilo. Bohužel byla hospoda prázdná a usměvavý černoušek, se kterým jsme se dali do řeči, neměl žádnou práci. Všichni fans se někde diskotékovali – hříšníci! Nezbývalo než si tedy dát nějakého toho John Smith a jet zpátky, jelikož víkend teprve začínal.
Sobota
Památky
Není co bych dodal, ty zná snad každý. To hlavní se dá stihnout za jediný den a fotky mám na rajčeti: WWW.POLOVINKA.RAJCE.NET.
Najdete tam i fotky z Emirates a prostě ze všeho, kde sem o víkendu byl a vlastně co sem kdy nafotil.
Neděle
Harrods
Dopoledne je nuda a my ještě vyrazili do města, abychom přišli na jiné myšlenky, než jen Arsenal. Co ta sestava? Už je zdravý Drogba? A co teprve Lampard? Harrods je obchod pro smetánku a taky ty ceny, fuj. Britské vlastivědné muzeum je tak velký, že sem se tam ztratil a hodinu hledal cestu ven.
Zajímavé je, kolik je po Londýně veřejných kluzišť. Naštěstí neumím bruslit.
Piccadilly line
Piccadilly je linka metra, která vás vysadí hezky až na Arsenalu a navíc jede přímo z centra. Je to pěkný jet z vánočních trhů rovnou na „operaci srdce.“ V metru máte jako Gooner výsadní postavení, aspoň já to tak vnímal. Navíc mi i stará paní pochválila šálu a gestem naznačila, že i ona je fanynka. Prostě fotbal je v anglii všude.
Gillespie road
Tedy ulice, která dalo by se říci spojuje oba stadiony s další ulicí, na které jsou fanouškovské hospody. Celá ulice se rázem změní. Všude vyrostou stánky. Každý má červeno-bílé barvy a policisté na koních dohlížejí na pořádek.
Caffé Genesis
Na zastávku Arsenal jsme přijeli čtyři hodiny před zápasem a šli jsme si odpočinout do kavárny. Ale ani tady jsme se nevyhnuli fotbalu a rozebírali jsme s číšníkem, opět černoch, sestavy a vše možné kolem zápasu. Shodli jsme se na jednom: Vermaelen je král a nejlepší současný hráč AFC. Škoda že nepadl orel.
Gunners pub
Když jsme si vyzvedli lístky a seználi se s Eisem, kterého doufám ještě někdy potkám, tak jsme vyrazili směrem Gunners pub, kde byla famfárová atmosféra a my se skvěle bavili. Snad bude nějaký povedený video na kameře a vy poznáte jaký to tam bylo. Nepopsatelný. Ale to už jsme dopili pivko a utíkali na fotbal.
Mighty Gunners
Tři čtvrtě hodiny před zápasem jsme seděli na svých místech a koukali na rozcvičku. Stadion se opravdu zaplnil až pár okamžiků před zápasem, ale co dodat. Fanoušci jsou namlsaní. Atmosféra se mi zdála ze začátku výborná. Snažil jsem se zapojovat i do složitějších chorálů a bučel i na Cashleyho. Bohužel se zápas vyvíjel tak jak jste to všichni viděli a nadšení fanoušků opadávalo. Arsenal se nikdy nezavděčí. Chápu, že klukům se nedařilo, ale podle mě se 10/11 snažilo a zasloužili si naši podporu. Bohužel se mi zdá, že tam je víc turistů než fanoušků. Za mnou seděli dva staří Maďaři a to bylo jen samý perkele nebo co. Přede mnou se natáčela skupinka kluků odkudsi z opravdových Emirátů a atmosféra celkově upadala. Pršelo. Nám se nedařilo. Všichni byli frustrovaní. Alespoň jsem si jednou zařval gól. Je to úžasném výbuch euforie. Naneštěstí nebyl uznán.
Do you know Prague?
Po zápase jsme byli plni pocitů a šli na další pivka do Gunners pubu, kde už nebyla taková dobrá atmosféra. Při sledování Barca – Real, jsme se bohudík jen na chvíli zapovídali s nějakým Anglánem, který sršel historkami, především o prostitutkách v Česku. No prostě co dodat.
Cestou metrem jsme sklíčeně seděli a poslouchali jaký to je ve VIP na Arsenalu, ale kdo by o to stál? Já ne. Na Arsenal chci jet znovu. Doufám, že mé plány vyjdou, ale neřeknu Vám co bych rád, aby mi to někdo nevyfouknul.
Na tento zážitek se nezapomíná a já mám ještě tolik co bych řekl, ale nechci se rozepisovat. Všem doporučuji. Jen někteří fans by si měli uvědomit na jaký fotbal koukají. Odcházet deset minut před koncem? Nikdy nebo navždy! Arsene dělá co může a stejně tak i hráči, ale v neděli tomu něco chybělo. Asi bojovnost RvP. Možná Denilson, se mohl rozeběhnout a zabojovat. Něco přestalo fungovat, ale i přes to je to nejlepší co můžete dostat. Tohle je Arsenal! Čekají nás lepší zítřky. Chelsky to zvládla bravurně takticky a letos se s ní musí počítat, což sem řekl i do pozápasového rozhovoru. Nechci se pouštět do rozboru utkání, když mám fakt sto chutí k tomu něco říct, ale to bych se opakoval. Gooners forever.
Přeji pěkný zbytek večera. Take it easy.
/WWW.POLOVINKA.RAJCE.NET/
