Výlet na Arsenal

V sobotu 7.11.2009 krátce po 20 hodině SEČ nastala pro každého kanonýra jedna z nejsmutnějších částí sezóny. Smutná proto, že minimálně do odpoledních hodin 21.11.2009 neuvidíme naše oblíbence „živě“ a smutná také proto, že budeme s napětím čekat, kdo se v té tolikrát proklínané reprezentační pauze zraní a nebude připraven na zápas s „černými kočkami“, Standardem či následně s naším londýnským rivalem.

Pojďme si však čas čekání zkrátit něčím příjemným. Aniž o tom vůbec víme, řada z nás vyjíždí na zápasy našeho týmu. Někteří přes Czech & Slovak Arsenal FC Supporters Club, jiní prostě tak, že si zajistí vstupenky jinou cestou a zažijí ten fantastický moment, vidět naše hráče v reálu a svými hlasivkami je podpořit. Jedním z nich byl i Martin, s jehož zážitky se můžete seznámit v následujících odstavcích, o mnoha dalších ani nevíme, možná proto, že se o své zážitky nechtějí (z různých důvodů) podělit s ostatními, možná proto, že ani nevědí, že taková možnost tady je. Takže, kanonýři, neváhejte a pokud máte zájem, kontaktujte mne nebo kohokoliv z jiných redaktorů. Je to jednoduché, stačí v diskuzi rozkliknout náš nickname.

/Patrick/

A tady už je slíbený článek od Martina …….

Výlet na Arsenal

Než vám povím o svém prvním výletu na zápas Arsenalu, tak by se slušelo, abych se trošku představil. Jmenuji se Martin, je mi 19 let a Gunners fandím někdy od 10 let, jednoduše od sezony, kdy ještě Rosa válel za Spartu a Arsenal se s ní utkal v Lize mistrů. To byla doba, kdy jsem se o fotbal začal zajímat více. Hra Gunners se mi líbila a jména jako Henry, Bergkamp, Adams, Pires, Parlour, Dixon a Seaman pro mě začínala něco znamenat. Od těchto dvou duelů na Letné a na Highbury jsem si Arsenal zamiloval.

Na Premier League jsem už byl před rokem a půl v Ewood Parku, kde hráli Rovers se Spurs 1:1, bohužel. Proč Blackburn? Je mi prostě jako klub sympatický, ať už to jsou řezníci či ne a na Arsenal bylo pro mě těžké se dostat a nebyl nikdo, kdo by jel. S kamarádem, který fandí West Hamu jsme se nyní domluvili, že vyrazíme do Anglie. On na „svých“ Hammers už byl v Upton Parku loni a nyní chtěl jet znova. Nemohli jsme vybrat jinak než zápas s Arsenalem, který se hrál 25. října 2009. Nic jiného by mě tam asi nenalákalo. Na Arsenalu jsem totiž ještě nebyl.

Lístky jsme objednali přes web Hammers, letenky od nízkonákladových společností a Pembury Hotel jsme si zajistili kousek od metra a vlakového nádraží Finsbury Park, jedna zastávka od stanice Arsenalu. V neděli ráno jsme s kamarádem nervózně vyrazili z Ruzyně a za dvě hodiny dosedli v Lutonu. Byli jsme docela nervózní, jak vše časově stihneme. Ihned jsme chytili vlak na nádraží King´s Cross. Ze začátku jsme měli obavy, jestli jedeme správně, každé zaváhání by nás mohlo stát draho, hlavně tedy mě, kdyby nebyl čas, musel bych obětovat zastávku na Emirates Stadium.

Vše nakonec proběhlo v pohodě. Po necelé hodince cesty jsme vystoupili na King´s Cross. Koupili jsme celodenní jízdenku a vyrazili směr stanice Arsenal. Na nádraží jsme nezahlédli bohužel proslulé nástupiště 9 a ¾ a tak jsme v klidu razili dál. Kamarád se na Emirates už chystal po třetí, takže cestu znal dobře. Já však po výstupu z metra zjistil, že není nijak těžké tenhle obrovský stánek najít. Když jsem Emirates Stadium poprvé viděl a zahlédl obrovský obraz hráčů v obětí v čele s Bastinem, Adamsem, Bradym a Henrym, prohodil jsem pár nadšených vulgárních slov :-). Takhle veliký a pěkný stadion jsem opravdu v životě neviděl, najednou jsem pocítil obrovskou sounáležitost ke klubu. Neměl jsem na výběr, musel jsem fotit, fotit a užívat si toho krásného pocitu, že můžu být na místě, kde se každých 14 dní hrají zápasy Premier League a snažil jsem si představit tu skvělou atmosféru, které tu musí před výkopem panovat.

Poté co jsme obešli tenhle chrám, jsme se zastavili v The Armoury. Před fanshopem jsem udělal pár fotek s děly. The Armoury jsem nemohl vynechat. Krásný vánočně vyzdobený obchod, skvěle zařízený, obrovský výběr všeho možného. Od hrnečků, županů, dresů až po vánoční ozdoby. Fanshop se začínal kolem poledne pěkně zaplňovat, pomohli tomu také lidé, kterým skončila tour po stadionu. Zde bylo krásně vidět, jak jsou fanoušci pro klub důležití a naopak. The Armoury jsem si pořádně prohlédl, nakonec jsem si koupil dvě arsenalský trička a dres našeho kapitána. Ten jsem schoval pod bundu, abych později nepřinášel moc pozornosti na cizí půdě.

S Emirates Stadium jsem se musel bohužel rozloučit, ale věřím, že se tam brzy podívám na nějaký domácí zápas. Trošku mě mrzelo, že jsem se nepokusil najít staré Highbury, ale už ani nevím, jestli z něho vůbec něco zbylo, navíc ani nebylo moc času. S kamarádem jsme zapadli znovu do metra a namířili si to opět na King´s Cross a odsud až na Upton Park. Cesta to nebyla teda žádná slast. Pár stanic před výstupem u Upton Parku se metro začalo tak plnit, že lidé už nemohli ani nastupovat a já byl doslova přilepený na dveřích. Cestou k domovu Hammers jsem si musel koupit zápasový zpravodaj. Celou dobu od metra k Upton Parku nás doprovázel obrovský dav lidí v dresech obou mužstev. Po cestě bylo plno krámků se suvenýry a s velkým množstvím přistavených karavanů s fast foody. Upton Park byl vidět už z dáli. Musím říct, že nelituji, že jsem sem jel. Je to typický anglický stánek a opravdu pěkný, hlavně tedy jeho úvodní strana, kde se u vchodu tyčí vysoké okrové věže. Před stadionem se hromadila další obrovská část fandů. Vystáli jsme si frontu na lístky a mohli vyrazit na East Stand, na nejmenší a nejstarší tribunu na stadionu. Po projetí lístku čtečkou jsme se dostali do útrob, kde snad celá tribuna sledovala na televizi zápas Liverpoolu s Man U. My jsme však pokračovali dál a kochali jsme se výstupem k našim dvěma místům, která byla skoro na kraji tribuny. Bohužel na druhém konci, tudíž jsem k fanouškům Gunners měl hodně daleko. Kdybych byl mezi nimi, možná bych měl ze zápasu ještě větší zážitek, ale já byl rád, že jsem vůbec mohl vidět naše kluky na vlastní oči a bylo mi jedno, jestli sedím mezi domácími nebo hosty.

Když jsem viděl naše hráče, jak se rozcvičují, byl to hezký pocit. Vidět všechny ty známé tváře z televize, co nosí na hrudi kanón, to je k nezaplacení. Po obvyklé rozcvičce obě mužstva zmizela do šaten, Upton Park se začal plnit a začalo ohlašování sestavy. Poté obě dvě mužstva nastoupila na hřiště a Hammers spustili svojí hymnu. To byl neskutečný zážitek, jedním slovem krása. Nebudu tu popisovat vývoj a průběh zápasu, většina zápas určitě viděla. Když Gunners vedli 2:0, tak jsem si říkal, že to bude pěkný zakončení výletu, po vyrovnání jsem byl trošku zklamaný samozřejmě, přesto jsem byl rád i za tu remízu a hlavně, že jsem mohl všechny nominované hráče vidět. Co mě však potěšilo, byli naši vynikající fanoušci. Celý zápas neskutečně povzbuzovali Arsenal a celých 90 minut byli hodně slyšet a většinou i víc než domácí, kteří se probudili po snížení na 1:2.

Naši hráči po konci zápasu našim away fans zatleskali a já ještě udělal pár fotek. Při odchodu z East Stand nás na stadionu už moc nezbylo a stewardi nás už vykazovali k odchodu, v tom naše lavička v čele s Eduardem a Ramseyem už běžela po hřišti druhé kolečko. Venku jsem neodmítl typického anglického cheesburgera a vydali jsme se ještě do fanshopu v Upton Parku. Proti tomu na Emirates Stadium byl menší, ale bylo tam dost našlapáno i po zápase. Dokonce jsme tam potkali několik Čechů. Po pomalém opouštění prostorů stadionu jsme ještě zahlédli několik nadšenců, co čekalo u parkoviště na své miláčky. K metru jsme byli doprovázeni policií a nastalo další zabírání míst ve vagonech a opětovné nemilé mačkání. Na King´s Cross jsme už dojeli značně znavení, přestoupili jsme a byli jsme rádi, že jsme si až ke stanici Finsbury Park mohli sednout a v klidu si odpočinout. Tady byla pro nás konečná, už chybělo jen najít hotel, což netrvalo tak dlouho. Ubytovali jsme se, prohlídli si fotky a videa, sdělili si zážitky a rádi jsme šli na kutě.

Ranní snídaně byla typicky anglická, toastové chleby s džemem, se sýrem, šunkou, šťávou či čajem. Poté jsme měli už jediný cíl, rychle se dostat z nádraží na Tottenham Hale a na Stansted Airport. EasyJet nás poté v pohodě dopravilo do Prahy. Z okna letadla jsem ještě zahlédl ústí Temže do moře a známé holandské vodní hráze. Let byl úplně v pohodě, žádné komplikace.

Co říct na závěr? Nelituji finančních prostředků vynaložených na tenhle parádní výlet. Nikdy na to nezapomenu, protože to byl můj první zápas, kdy jsem Arsenal mohl vidět na vlastní oči. Ať už výsledek byl jakýkoliv, já si fotbal maximálně užil. Atmosféra byla parádní, padly čtyři branky, velké drama až do konce. Myslím si, že jsem si nemohl víc přát. Nyní opět musím nastřádat penízky a příště už to musí být 60-ti tisícový zážitek na Emirates Stadium.

/Martin/