Na první pohled skromný, 22letý Aaron Ramsey, zdá se roste rychleji než jeho průměrný vrstevníci a tuto sezónu to platí dvojnásob. Přeci jen mu něco pořád k dokonalosti chybí. Co? To prozradil hned na úvod velkého rozhovoru.
,,Stále mi to moc nejde v kuchyni,“ zažertoval s velkým úsměvem hned na úvod. ,,Naštěstí mám skvělou přítelkyni, která mé nedostatky báječně nahrazuje. Její koláčky jsou u nás obávanou lahůdkou.“
‚S pracovitostí nejdál dojdeš‘ – tohoto hesla se letos mladý Aaron držel a odměna na sebe nenechala dlouho čekat. Tvrdá práce chlapce z Caerphilly ho vrátila znovu na trat‘ nadějného fotbalisty, ze které ho před časem vykolejil jistý hráč ze Stoky.
,,Bylo to pro mne těžké období. Byl jsem několikrát na hostování. Ale už je to pryč a soustředím se na Arsenal a na přítomnost. Co se týče rekonvalescence, tak ta byla nekonečná.“
Aaron si jasně libuje v tom, že konečně našel místo v týmu ze severu Londýna, když to nedávno vyhlásil do oficiální časopisu jediného velkého klubu v Londýně. Má tak velký charakter, že často myslí na Cardiff, kde s velkým fotbalem začínal. ,,Je to jako včera, co jsem za Cardiff na Emirates hrál v modrém dresu,“ vzpomíná.
Pokud to zraví a forma dovolí, tak si během začátku příští sezony připíše svůj 200. start v dresu ,,Kanonýrů“. Nebýt brutálního zákroku již zmíněného hráče ze Stoky na Britannia Stadium, mohl mít toto „malé“ jubileum už za sebou.
,,Odehrál jsem už spoustu zápasů v nejlepší lize na světě a stejně tak na evropské scéně. Snad budu mít víc příležitostí i v dalších sezonach. Cítím se být zase o něco víc zkušený a způsob, jakým hraje Arsenal, mi naprosto vyhovuje. Rád hraji v tomto dresu na nejvyšší úrovni.“
Životopis Aarona Ramseyho je plný zajímavostí. Ale mezi to vůbec nejzajímavější je, že se od mala věnoval jiné, populární Ostrovní hře – rugby. Talent mu rozhodně nechyběl.
,,Bylo mi sedm nebo dokonce šest let, když mě naši vzali poprvé na trénink místního rugbyového týmu. Byl to první trénink, na kterém byli kluci tak o dva roky starší. Po utkání přišel trenér za maminkou a řekl jí, že jsem byl nejlepší na hřišti, i když jsem byl nejmladší z nich a nabídl mi, abych za ně nastupoval v příští sezoně. Hrál jsem s několika přáteli. U nás je tam známa rugbyová „bašta“. Vyhráli jsme spoustu medailí, a bylo to opravdu vzrušující pro nás mladíky.
K fotbalu se dostal v relativně vysokém věku. To, že se dokázal adaptovat na dva sporty stejně dobře a rychle, zapřičinuje fakt, že jeho otec se věnoval též stejnému sportu. Jeho maminka hrála ženský hokej. Sportovní geny mu určitě nechybí.
,,Opět jsem začal hrát se staršíma, a opět máme řekli, že jsem byl nejlepší. Tentokrát jsem volání nebídky vyslyšel. Měl o mě zájem Gary Lewis, kouč Cardiffu City. Tímto jsem začal svoji fotbalovou kariéru. Rugby byla moje oblíbená zábava, ale fotbal je to, co jsem od mladí skutečně miloval. Nikdy jsem svého rozhodnutí nelitoval.“
,,Už tehdy jsem měl několik nabídek z Premier League. Měl o mě zájem Manchester City, ale já se chtěl dál rozvíjet v Cardiffu, nic mi tu nechybělo, ale vzrušující to tehdy pro mě rozhodně bylo. Vyplatilo se. Bylo to dobré, přesně to, co jsem očekával, když zůstanu, né-li lepší.
Reprezentant Walesu si jistě zapamatuje datum 20. dubna 2007. Přesně v ten den ve věku 16 let a 124 dnů se stal nejmladším hráčem Cardiffu, který kdy nastoupil do soutěžního zápasu. Soupeřem byl Hull City.
,,Den před tím jsem byl ve škole. Můj učitel mě požádal, abych s ním šel do učitelské kanceláře a řekl: ‚Mám pro tebe dobrou zprávu hochu. Byl jsi povolán do týmu Cardiffu City na víkendové utkání‘. V duchu jsem si řikal: ‚Jak to sakra víš? Co mi to říkáš?‘. Nakonec mi to ale vysvětlil a já mu více méně uvěřil. Stále jsem si ale myslel, že si ze mě dělá srandu. Doopravdy mě přesvědčilo až několik telefonátů. Byl v tom ale háček. Měl jsem opravdu velmi dlouhé vlasy. Možná by se mi podařilo vyhrabat několik starých fotek ze školy. Bylo to opravdu strašný, vypadal jsem úděsně. Naštěstí se mi nabídl kamarád, že mi to pomůže sundat.“
Cardiff se ocitl ve finanční tísni a v Aaronovi, který se dál velmi dobře ukázal, viděl možnost dobrého finančního zisku.
,,Cardiff byl, co se týče peněz, trochu v průšvihu. Po konci sezony mi zavolal tehdejší předseda klubu pan Peter Ridsdale, že má o mě zájem několik klubů a že můj prodej by byl pro všechny strany pouze plus.“
O jeho služby se zajímal Manchester United a Arsenal. A byl to nakonec sever Londýna, který si Aaron vybral. Po jeho přestupu se pochybovalo, zda to byl správný tah manažera Wengera. Navíc přišla po osmnácti měsících strávených na Emirates Sradium ošklivá zlomenina, která mu mohla ukončit nejen kariéru, ale i normální život.
,,Bylo to těžké se přes to dostat. Navíc to nebylo jen tak něco, trvalo to strašně dlouho. Po návratu jsem často „lítal“ sestavou sem a tam. Nebylo to pro mě nic moc. Chtěl jsem být zase tím hráče beze strachu a dělat věci tak, jak jsem byl zvyklý před zranením. Nyní jsem ale spokojený s tím, jak hraji a jak to všechno je. Myslím, že jsem hodně rychle po mém zranění dospěl. Cítím se být větší profesionál a dělám věci, které ostatní lidi nevidí, snažit se mít co nejlepší kondici. Jako teeneger se cítíte jako mistr světa, když hrajete za tým jako Arsenal. S věkem si ale více uvědomíte, že to není sranda a musíte tvrdě makat a kandice, ta je základ. Podívejte se na Ryana Giggse, jak se stále udržuje na vrcholu. Na svůj věk je fantastický a inspiruje spoustu hráčů, jak je možné mít bohatou kariéru.“
Minulá sezóna nebyla pro Aarona procházka růžovou zahradou, naštěstí bez ordinace. Jeho forma šla nahoru a dolů, velké zmatky, zmar v zakončení a hra na neznámých pozicích.
,,Nebylo to příjemné. Byl jsem trochu opařený a cítíl jsem, že nehraji dobře i díky tomu, že nejsem na svém postu. Myslím, že fanoušci vidí, že se pomalu vracím, znovu hraji ostře a není lepší pocit, než splatit důvěru těm, kteří věří ve vaši práci a v to, že jsem dobrý hráč. Věřím v sám sebe, a myslím, že se brzy dostanu na ještě lepší úroveň.
Za úspěšnou lze brát i jeho reprezentační kariéru. Nutno podotknout, na svůj věk velmi bohatou. Svého času byl tehdejším manažerem Garym Speedem dokonce jmenován kapitánem Walesu. Po tragické smrti velké ikony fotbalu přišla doba temna a změny. Nový manažer Rambovi odebral pásku, kterou převzal Ashley Williams ze Swansea. „Gary Speed s náma dokázal velké věci. Po příchodu Chrise Colemana nastalo pár menších změn, ale hrajeme pořád stejným stylem hry.“
Je lehčí hrát bez kapitánské pásky? Aaron naznačil, že ano, ale netají se tím, že by znovu rád získal pásku. ,,Hodně se o tom napovídalo. Když jsem byl pod Garym kapitánem a my vyhrávali, tak nikdo nic neřikal. Když se nám pak nedařilo, tak se hned novému manažerovi nabízelo několik otázek a nastalo pár změn. To je ale manažerovo rozhodnutí, já s tím problém nemám. Samozřejmě, že jsem byl zklamaný, ale nechci se tím zabývat. Doufejme, že se mi zase jednoho dne vrátí.“
Po několika zklamání našel Aaron znovu motivaci hrát a uspět na nejvyšší úrovni. Jeho nejlepší fotbalové okamžiky teprve příjdou a doufejme, že jeho čas na proražení k úspěchům právě nastává!
Arsenal.com
