Situace je natolik vážná, že mi nezbývá než sepsat myšlenky, které se mi teď honí hlavou v souvislosti s tím, co se děje v našem milovaném klubu.
Spousta věcí, které zde uvedu, již byla popsána v diskuzích nebo jiných komentářích, takže se předem omlouvám jejich autorům, pokud bych je opakoval, ale v tomto blogu vyjadřuji pouze svůj skromný názor na současnost.
Protože toto je moje čtvrté zamyšlení nad situací v Arsenalu, nejprve odkazy na tři předchozí blogy, aby si každý mohl udělat obrázek, nakolik jsou mé výtvory relevantní a jak se situace vyvíjí. A opakování je přeci matkou moudrosti.
Ryba smrdí od hlavy
Postupný úpadek na všech frontách se vine jako had od okamžiku, kdy klub převzal Stan Kroenke. To je nevyvratitelný fakt, který vidí snad každý. Jenom největší optimisté mohli věřit tomu, že pokud klub koupí americký businessman, který vlastní sportovní kluby po celých Spojených státech, tak ho kupuje pro to, že s ním chce nutně vyhrávat trofeje. Stan nám za ty roky co klub vlastní jasně ukázal, jaká je jeho strategie s Arsenalem. Money first. Až někde daleko za tím sportovní úspěchy. Zvyšovat hodnotu „firmy“ Arsenal FC se mu dařilo velmi dobře, sbírat prestižní fotbalové trofeje velmi špatně. A dělat radost příznivcům klubu z předvedené hry – od desíti k pěti (a dnes už k jedné).
V roce 2008 si dosadil do vedení Ivana Gazidise, který dokázal Arsenal přivést k naprostému sportovnímu úpadku, aby následně, když se loď začala potápět, v roce 2018 vzal kramle do AC Milán. Ok, za časů Gazidise a Wengera si alespoň klub po finanční stránce vedl dobře, postavil nový stánek a finanční situace vypadala stabilizovaná. Nikdy jsme nebyli klubem, který by dělal nákupy za velké peníze, ale vždy, když bylo potřeba někoho koupit za větší sumu, tak se ty peníze našly – viz Özil v roce 2013, Alexis v roce 2014, Aubameyang a Lacazette v roce 2017. Dnes ? Pepe na splátky, na Aouara nezbylo.
Já to Kroenkemu nevyčítám, nikdy jsem nebyl příznivcem nákupů za přemrštěné ceny, ale co dnes předvádíme v přestupové politice je jedna velká tragédie a myslím, že nejsem sám, kdo si nad tím může hlavu ukroutit. Ale k tomu se ještě vrátím.
Jedinou pozitivní věcí, která se stala v našem couching staffu, bylo přivedení Svena Mislintata, specialistu na výběr talentů. Vydržel u nás pár měsíců a šup pryč. Zřejmě se mu z našeho vedení dělalo šoufl, tak vzal rohy na ramena. Upřímně, ani se mu nedivím. Když do party přišel z Barcelony Raul Sanllehi, kámoš mnoha „vyděračů“, kteří zastupují hráče, byla zkáza dokonána. Sanllehi si za tu dobu, kdy byl u nás, přihrál do kapsy hezkou hromadu liber z nesmyslných přestupů a můžeme jen kvitovat, že současné vedení ho dokázalo spolu s dalšími vyžírkami vypoklonkovat pryč, než stačil udělat v naší kase ještě větší díru. Nezbývá nám než doufat, že naše současné vedení začne klub řídit natolik profesionálně, nakolik si to historie a velikost Arsenalu FC zaslouží.
Přestupová a platová politika
Jak jsem již zmínil, to, co předvádíme na přestupovém trhu, je na pováženou. Nedokážu pochopit, jak na jedné straně dokážeme přivést špičkové hráče za skvělé ceny (Tierney, Gabriel, Martinelli) a na straně druhé dát za Pepeho 72 mil.liber nebo podepsat Williana ve 32 letech na 3 roky za 130.000 liber týdně. Podepsat Aubameyanga v 31-ti letech na 3 roky za 300.000 liber týdně je podle mého názoru také čirá šílenost. To nám nestačil jeden Özil ? Asi ne, my si jich tady pro jistotu vytvoříme hned několik. Místo abychom ty peníze dali jedinému hráči, který by byl dnes ochoten za Arsenal na hřišti nechat duši a kterého bychom dnes brali zpět všemi dvaceti, tak si platíme armádu nepotřebných a nevyužitých lemplů. Ti bystřejší určitě pochopili o kom je řeč, ano, Aaron Ramsey. Na co jsme kupovali Luize, kterého bych snad ve svých letech a se svými kg přesprintoval i já, na co jsme kupovali za 27 mil. Salibu, který zatím neodehrál ani jeden zápas, na co jsme kupovali v roce 2016 za 17 mil. Lucase Peréze, aby o rok a půl později odešel za 4 mil, k čemu byl nákup Asana, na co jsme koupili Mavropanose, který ještě nedostal pořádnou příležitost ?
Dokážeme se také zcela neomylně zbavovat hráčů, kteří v dalších působištích nadále prokazují své kvality a nám tak zbývají jen oči pro pláč – viz. Giroud nebo Cazorla, anebo nám utíkají pryč hvězdy – viz. van Persie, Fabregas, Song, Nasri, Alexis, Ox, Gnabry … Jestlipak si také vzpomínáte na kluka jménem Havard Nordtveit , odešel v roce 2011 za 0,5 mil. liber a dnes stále válí na stoperu v bundeslize a v norské reprezentaci. Co bychom dnes za něj dali …
Jako velikou chybu vidím přílišnou orientaci na Ligue 1, která je zcela jistě nejslabší ligou z těch 5-ti největších. Samozřejmě i tam dokážeme nalézt skvělé hráče, ale to jsou vyjímky. Mnozí jistě namítnou, že jsme tam našli Koscielneho, Girouda, Nasriho, ale to bylo dávno. V nedávné době Lacazette, ovšem je na diskuzi, zda to byl opravdu povedený nákup za 52 mil. liber. Legendou Arsenalu se rozhodně nestane. Skvělý nákup je Gabriel, ale to je tak vyjímka potvrzující pravidlo. Guendouzi ani Saliba u nás nehrají, ač by byli přivedeni jako velké přísliby do budoucna. A na úplném vrcholku Pepe, naprosto šílený panic buy za nesmyslné peníze.
Co naše mládí ?
Pokud bychom měli hledat důvody, proč jsme dnes v takovém úpadku, tak toto je jedna z jeho příčin. Nedokážeme dlouhodobě vychovávat kvalitní mladé hráče a následně je zabudovávat do týmu. Vždycky se ukáže nějaká naděje, vynese se do nebes jako budoucí hvězda, která nakonec skončí v propadlišti dějin (anebo nám uteče jako Gnabry). Koho dnes máme v týmu, o kterém můžeme říct, že nás potáhne ještě za dalších 5 let ? Jedině Saka, nikdo jiný. Pokud budeme hledat důvody, proč tomu tak je, tak se musíme podívat na styl hry, kterým se chceme prezentovat. Tento náš styl, tedy velká kontrola na míči, se spousty přihrávek, se logicky promítá do hry našich mládežnických týmů a protože tato hra není náročná na fyzickou připravenost, tak vychováváme spousty mladých hráčů, jejichž hra jako by z oka vypadla tomu zoufalému stylu, který předvádí A team. Tedy pochodový fotbal bez jakékoliv agresivity ve hře. Pokud budeme dlouhodobě vychovávat v akademii hráče se špatnými návyky, tak se už nikdy nevrátíme na výsluní. Jen z nákupů totiž špičkový tým nevytvoříme.
Buďme trochu pokorní a opišme systémy klubů, kde to funguje a vychovávají budoucí hvězdy jako na běžícím pásu – Ajax, Dortmund, Salzburg a další.
Budoucnost
Co nás čeká ? Já jsem věčný optimista, ale tady svůj optimizmus musím velmi mírnit. Podle mě momentálně kráčíme po slepé cestě, která nikam nevede. Věřil jsem Emerymu, že nás může posunout výš. Věřil jsem i Artetovi, že je ten pravý. Ale bohužel nevidím nikde světlo na konci tunelu, za dva a půl roku od odchodu Wengera jsme na tom pořád stejně, ne-li hůř. Vůle, chrabrost, obětování a srdce Arsenalu bohužel zůstalo o kousek vedle na Highbury. Na Emirates jsme ještě neslavili přebírání trofeje a v nejbližších letech rozhodně slavit nebudeme.
Snažil jsem se popsat situaci, ve které se nacházíme, a na závěr by to chtělo nějakou vidinu, jak z toho ven. Protože nejsem manažer Arsenalu, tak si tady v podstatě můžu vystavět teorie dle mého uvážení, takže nabízím nástin akce, kterou bych provedl já.
Musíme odepsat několik let a pustit se do naprosté přeměny týmu. Momentální Arsenal je tým bez duše a srdce. Duše se ztratila někde dávno ještě za éry Arsena Wengera. Postupem času se z nás stala parta jednotlivců, kde jeden nezaskočí za druhého, každý místo pokusu o přehrání protihráče radši vrátí míč zpátky. Hrajeme fotbal 20.století, ve kterém není presing, není agresivita, není sprint, není odvaha. Neexistuje individuální akce, neexistuje bojovnost, neexistuje radost ze hry. Náš pěší fotbal nemá vůbec žádnou šanci přežít do dalších let, pokud naprosto nezměníme myšlení a přístup hráčů, tak skutečně může nastat chvíle, kdy sice budeme chtít, ale ono už to prostě nepůjde. A klidně můžeme skončit v championship. Dokud nevyčistíme pomyslný Augiášův chlív, nikam se nepohneme. Musíme rapidně snížit odměny hráčů, zbavit se všech s vysokými kontrakty a začít stavět na hráčích, kteří budou hrdě nosit kanón na hrudi a budou ochotni za něj na hřišti i pomyslně život položit. Chci mít na hřišti 11 Tierneyů. Chci mít na hřišti hráče, kteří budou lítat nahoru a dolů, kteří budou bojovat za Arsenal, až bude tráva hořet. Chci mít kapitána, který bude velký nejen duchem, ale který bude příkladem v bojovnosti a dokáže mužstvo strhnout a všichni za ním půjdou jak slepí psi. Chci se zbavit všech, pro které je problém nejen sprintovat, ale i popoběhnout. Většina současného kádru tak zlenivěla, že už se nedokážou přeorientovat na fotbal, který by nás vrátil tam, kam patříme. Pokud budu jmenovat, nechal bych si tento základ – gólmany, Tierney, Saliba, Gabriel, Mari, Chambers – Saka, AMN , Thomas, Torreira, ESR, Guendouzi, Nelson, Martinelli, Balogun.
Na tomto základu bych vystavěl nový tým, doplněný vhodnými typy hráčů. Hledal bych více v Championship. Nebál bych se zkusit Chamberse na DM a hlavně bych chtěl, aby se nám vrátil Torreira. Není mi jasné, proč byl odstaven hráč, který byl vyhlášen z jeho prvních 5-ti utkání 4x MOTM. To asi nebyla náhoda, v tom klukovi to je.
Couching staff by se měl okamžitě začít věnovat datové analýze hráčů a na základě ní vyhledávat vhodné hráče do týmu. Podle mého názoru je tady budoucnost fotbalu a ukazuje se to čím dál tím víc.
No a nakonec to nejdůležitější, co s Artetou ? Rozhodně bych ho neodvolával hned, ale můj názor je, že problémem je to, že je příliš spjatý s prostředím a to není dobré. Nemůže mít dostatečnou autoritu, když s některými hráči ještě hrál. Navíc je načichlý DNA ze City, kde hrají stylem, na který mají hráče a my nemůžeme hrát to samé, když na to hráče nemáme. Jsem přesvědčen, že Arteta bude jednou úspěšný manažer, ale my bychom momentálně potřebovali někoho, kdo ty naše hvězdy postaví do latě a zařve na ně v kabině. A to při vší úctě Arteta nedokáže.
Nezbývá než věřit v lepší zítřky a obrnit se velkou trpělivostí.
Victoria Concordia Crescit
Roman alias Kozel