(pozn. blog volně přeložen z GoonerTalk.com. Blog nutně nevyjadřuje názory překladatele či redakce, nýbrž je podnětem pro diskuzi a zkrácení čekání na zítřejší mač s Liverpoolem :))
Generace Henryho, Pirese, Ljunberga či Vieiry přilákala svými nemilosrdnými protiútoky vstříc brance soupeře čerstvou krev do řad fanoušků klubu s kanónem ve znaku. Tito fanoušci přivykli prvotřídnímu kaviáru, a tak jen s hořkou pachutí v ústech přivykají „Arsenalu 2.0,” který je svým útočným stylem diametrálně odlišný od svého předchůdce. Tento styl je mnohem více přizpůsoben vysokým procentům držení míče na soupeřově polovině za pomoci krátkých, jednoduchých přihrávek okolo šestnáctky, trpělivě čekajíc na skulinu v hradbách soupeřovy defenzívy.
Se změnami ve způsobu překonávání soupeřovy obrany se změnily i role jednotlivých klíčových útočných postů. A přesto jsou nynější hráči ze správné části severního Londýna často srovnáváni se svými předchůdci, kteří však nastupovali na pažit ve značně jiném uskupení.
Perfektními příklady výše zmíněného budiž Olivier Giroud a Mesut Özil.
Během prvních let po vstupu do druhého tisíciletí se ujalo útočných povinností v týmu sázejícím převážně na protiútoky úderné duo Henry – Bergkamp, kteří však na hřišti plnili značně odlišné role. Bergkamp se povětšinou pohyboval v blízkosti jednoho ze soupeřova stoperů, aby si následně seběhnul hlouběji k vlastním spoluhráčům-záložníkům. Zde Holanďan přebral míč, otočil se a snažil se posunout míč za soupeřovu obranu, a to buď na kopačky Ljunberga, Pirese, nebo Henryho.
Právě Henryho úvodní pozice při protiútoku se nacházela rovněž buď v blízkosti soupeřova stopera, nebo v prostoru mezi mezi pravým stoperem a pravým obráncem. Následně se snažil rozložit obranu soupeře chytrým náběhem za jeho záda, či matoucí výměnou pozic s Piresem.
V dnešním taktickém pojetí hry Arsenalu však Giroud s Özilem zastávají fundamentálně odlišné role.
Ze startu je třeba uvést, že Arsenal se dnes do rychlých protiútoků pouští jen zřídka. Pomalý, trpělivý přechod do útoku dá často soupeři šanci vystavit již zmíněnou, často až desetičlennou hradbu, ve které se jen těžko najde prostor, který by umožnil chytrou průnikovou přihrávku. Proto Özila často vidíme, jak se postupně přemisťuje okolo celé délky soupeřovy šestnáctky, zatímco za běhu rozdává krátké pasy – to Arsenalu umožňuje podržet si míč, zároveň se čeká, až soupeři rupnou nervy a někdo z defenzivní lajny vystoupí. Jakmile se vytvoří skulina, posouvá Němec míč svému spoluhráči v nově vzniklém prostoru, ať už je to Giroud, nebo kdokoliv jiný.
Özilova role je tak v porovnání s Bergkampem značně odlišná, i když by se v ní pravděpodobně našel i Bergkamp, a to vzhledem k jeho fantastické vizi a škále přihrávek, kterými disponoval. Přesto je zde třeba poplácat po zádech právě Özila, kterému se extrémně přecpanou obranu soupeře podařilo během sezóny překonat 6 brankami a 19 asistencemi (pouze v PL).
Zatímco Özilova role je značně zaměřena na přípravu gólových příležitostí zpoza soupeřovy šestnáctky, rolí Girouda budiž být terčem přihrávek či centrů od Özila, křídel či krajních beků. Jakmile se k míči Giroud dostane, má 2 primární úkoly:
jeden z nich budiž, že v už tak přecpané obraně soupeře přiklepne míč jednomu z křídel, Mesutovi, nebo sbíhajícímu střednímu záložníkovi (v tom se najde zejména Ramsey). Je úkolem právě těchto hráčů, kteří doposud nebyli zapojeni, aby se svým aktivním pohybem Giroudovi nabídli. V tom Giroudovi spoluhráči v loňské sezóně značně selhávali – stačí se podívat na následující čísla:
Walcott: 5 branek, Ramsey: 5 branek, Welbeck: 4 branky, Campbell: 3 branky, Iwobi: 2 branky, Ox: 1 branka, Elneny: 0 branek. Cazorla, Wilshere, Rosický, Coquelin či Flamini nepřispěli ani jednou – ať už kvůli zranění, nebo proto, že se to od nich vlastně ani moc neočekává.
Jediný, komu se značněji podařilo shodit z Girouda gólové břemeno, tak budiž Sanchéz, kterému se jako jedinému dalšímu podařilo zdolat desetibrankovou hranici (celkem 13g).
Druhým Giroudovým úkolem tak samozřejmě budiž: skórovat. Se svými loňskými 16 brankami (jen PL) tak prakticky kopíruje formu, kterou si standardně drží již několik sezón, tedy gól každý druhý týden. Ano, prostor pro zlepšení zde je, značná část nevraživé kritiky ze strany fanoušků i expertů však absolutně nebere v potaz skutečnost Giroudovu dvojí roli: tedy tu kreativní a tu střeleckou. Stejně tak je přehlížena skutečnost, že Francouz musí operovat na extrémně ztísněném prostoru, kdy se na něj často zezadu tlačí co dva, ale třeba i čtyři obránci soupeře (stopeři i střední záložníci), zatímco podpory ze strany křídel se mu často moc nedostává: ty nadále vyčkávají kdesi na krajním pomezí boxu a tak nějak asi čekají, že Giroud čtveřici v zádech přehodí, načež efektními nůžkami vymete pavučinu v šibenici soupeřovi svatyně.
I přes jeho fenomenální schopnosti, rychlost a střeleckou efektivitu si myslím, že by legendární Thierry Henry obrovitého Francouze jen horkotěžko předčil, pokud bychom po něm chtěli, aby plnil ve stejně ztísněném prostředí všechny Giroudovi role.
Tato zásadní změna v útočném pojetí hry ze strany Arsenalu oproti éře Henryho s Bergkampem, potažmo následný dopad na role tradičního č.10 a útočníka, jsou něčím, co fanoušci Arsenalu často nejsou schopni pochopit či akcepovat.
Důsledkem toho pak budiž, že je Giroud vystavován často nemístné a nespravedlivé kritice ze strany vlastních fanoušků.
S vědomím řečeného, Arsenalu se loni podařilo nastřílet pouhých 65 branek do sítě soupeře, v letech mistrovských se však těšil číslům mířícím nad hranici 70. Arsenal tak musí nepochybně v příští sezóně nastřílet více branek, pokud se chce nacházet v pozici, kdy reálně útočí na tolik očekávaný mistrovský titul. Pokud však vezmeme v potaz výše popsané role Girouda a Özila v útočné fázi hry, je do příště třeba spíš než bezhlavě lynčovat vysokého francouzského elegána, tak se zaměřit na gólový příspěvek ze strany jeho spoluhráčů, zejména pak křídel a středních záložníků. Bez jejich gólů to totiž nepůjde.
Autorem blogu je Grant Wallace, který tyto řádky uveřejnil 10. května 2016 na stránkách GoonerTalk. Pro gunners.cz volně přeložil yen56.
