Stereotypy tvrdí, že brazilští hráči pilují svou techniku na pláži, pravdou je, že je to futsalové hřiště v hale, kde hráči pilují své dovednosti. Zrod futsalu, který zkráceně znamená ‚Futebol de salao‘ (halový fotbal) se údajně datuje do třicátých let minulého století v Brazilii (ikdyž někteří uruguajci by nesouhlasili, někdo tvrdí, že vznikli jižně od Brazilie.)
Nedávno zemřelá legenda, Pelé se narodil ve vnitrozemí a jeho domovské město je vzdáleno pláži asi tak, jak jen to v Brazílii jde. Své dovednosti piloval právě na futsale jako Rivelinho, Zico, Ronaldo i Romario.
Hala byla praktická, z toho pohledu, že v Brazili není snadné najít travnatý plácek, který by měl uspokojivé parametry. Některé z brazilských fotbalových výrazů na tyto těžkosti naráží. Například přechod přes hráče, kdy si dáte míč kolem něj z jedné strany a z druhé jej oběhnete a který měl v oblibě Stanley Matthews, se v portugalštině nazývá „drible de vaca“ (kravský dribl).
Tento výraz pochází z dob, kdy lidé hrávali na pozemcích přilehlých k farmám a často se stávalo, že jste museli přejít okolo zbloudilého skotu. Když míč trefí horní kraj břevna, v portugalštině se to nazývá ‚onde a coruja dorme‘ (tam kde spí sova).
Velice pomalá, plachtící střela se zase nazývá ‚folha seca‘ (suchý list). Tyto fráze se zaryly hluboko do povědomí lidí i do fotbalového folkloru. Futsalové hřiště bylo místo, kde se dalo hrát bez obav a podobných překážek.
Ve futsalu bývá míč menší a těžší a hraje se na tvrdém povrchu. Hřiště je malé a tak hráči mají podstatně menší manévrovací prostor i čas. Právě zde si spousta legendárních brazilských hráčů osvojila blízké vedení míče.
Podobně tomu bylo u Martinelliho. Letos v rozhovoru pro Soccer Bible řekl: „Často od jiných hráčů slýcháte, že hrávali hodně na ulicích. To já na ulicích moc nehrál, protože jsem měl hned vedle domu fustalovou akademii. Můj táta mě tam brával hrát fotbal.“
To, že za mnohé ze svého umu vděčí Martinelli právě futsalu, je zjevné každému, kdo někdy tento sport sledoval. Martinelliho jako teenagera získal Ciringhinas právě pro svůj futsalový tým, fotbal prakticky nezačal hrát až do doby, kdy se jeho otec přestěhoval kvůli práci do jiného města. Tehdy přešel z fustalového týmu Corinthians a začal hrát za Ituano.
V rozhovoru se Soccer Bible také uvedl: „Bylo to nesmírně přínosné a důležité, pomohlo mi to s blízkým vedením míče a podobnými věcmi. I dnes, když hraji na trávě, pořád vedu míč stejným způsobem jakým jsem to dělal na futsalovém hřišti. U některých hráčů to taky můžete vidět. Můžete si všimnout jak někdo vede míč a pomyslet si – ten taky hrával futsal.“
Způsob jakým Martinelli zachází s míčem má kořeny v jeho futsalových počátcích. Například jak si na chvilku zasekne míč, aby nalákal soupeře k tomu snažit se jej vypíchnout, jen aby si ho posunul vedle a dostal se tak přes obránce a využil svou rychlost. Ve futsalu není prostor na dlouhé vymýšlení co s míčem a Martinelliho styl není vůbec přemýšlivý, ani oku pohledný. (viz. následující video)
When Martinelli Decides to Dribble, It’s Over – YouTube
Další velice běžný kousek z futsalu je rychlé přehození míče z jedné nohy na druhou. Například při jeho posledním gólu do sítě West Hamu. Je těžké to popsat, ale občas, když vidíte gól na stadionu na živo, překvapí vás to.
Zvykli jsme si na určitý způsob hry a herní rytmus při útočné hře a čas od času, někdo udělá něco, co tento rytmus zcela vyruší. Takhle bych popsal jeho góly proti West Hamu a Brightonu.
V obou případech se na brankáře snesla kritika, že nechali za svá záda projít zdánlivě lehkou střelu. Ale když oba góly vidíte na stadionu na živo, byl to moment překvapení, dokonce přímo šok, při tom provedení. Martinelli často vyšle míč o zlomek vteřiny dříve, než byste čekali, jeho pohyb působí trhaně a právě to má původ ve futsalu, kdy na spoustu věcí není čas, ani prostor a kde se každý zlomek vteřiny počítá.
Přesun míče z nohy na nohu a následné vyslání rychlého míče po zemi, i to je z futsalu a můžeme to vidět například při gólu s West Hamem a jeho asistencí na gól Nketiaha proti Brightonu. Protože je míč těžší, hráči často musí použít větší sílu a menší branky znamenají, že musí míč tlačit k zemi.
Extended PL Highlights: Albion 2 Arsenal 4 – YouTube
Gól bodlem (špičkou nohy) proti Brightonu hodně připomínal Romaria, jednoho z nejslavnějších hráčů, kteří profitovali právě z futsalových zkušeností. Váha míče a nutnost aby letěl při zemi dělá z bodla jednu z nejoblíbenějších zakončení ve futsale.
Romario ● Most Clinical Striker Ever ||HD|| ►Impossible Goals◄ – YouTube
Martinelliho gól proti Brightonu tak moc připomínal futsalový gól, jako by se hrálo na tvrdém povrchu v hale. Martinelli málokdy dělá technické finesy, nebo vymýšlí s míčem. Jeho cílem, vždy když dostane míč je, dostat jej co nejrychleji a za každých okolností co nejblíž k brance.
To je znovu ceněná vlastnost z futsalu, kde je instinkt, využití míče při každé příležitosti a nutkání něco s ním udělat důležité. To je proto, že neprovádí spoustu technických fintiček, kterými jsou brazilci proslavení. Je to spíš přímočarý útočník, který nemá čas na parádičky.
Je pro obránce díky své výbušnosti, chytrosti a umu vylákat obránce k tomu, aby udělal nějaký neuvážený pohyb, velice těžké ubránit. O nic jednoduší to, kvůli překvapivému zakončení mimo „standardní rytmus“ a střely stvořené k zakončení s těžším a menším míčem, nemají ani brankáři.
Zdroj: /arseblog.com/
