…. aneb moje cesta na Emirates Stadium
Ahoj fanoušci Arsenalu,
rád bych se s Vámi podělil o zážitek, kdy jsem poprvé v životě viděl naše „Gunners“ živě. Už v minulém roce jsem začal spřádat plány, abych se dostal na zápas na Highbury, ale na starý stadion to prostě nevyšlo. Škoda…
Fanouškem Arsenalu jsem od roku 2001 a i když z tria hráčů, kteří mě k Arsenalu přivedli (Pires, Viera, Henry) už zbyl jen jeden, tak mi Arsenal přirostl k srdci…
Za pomoci Matygola a Goonera, kterým touto cestou děkuji, jsem sehnal 2 lístky a mohl jsem plánovat. Původně jsem měl jet s kámošem, který však nakonec kvůli pracovnímu vytížení nemohl jet, takže cesta do Londonu se změnila v týdenní dovolenou s manželkou, se kterou jsme projezdili a prochodili po Londýně minimálně 100 jarních kilometrů. Vřele doporučuji, protože Londýn je nádherný.
Během prohlídek Londýna jsem potkal také námi milovaného managera „ropáků“, takže jsem mu hned ukázal, co si o něm myslím.
V neděli to přišlo. Poslal jsem manželku na nákupy a vyrazil jsem na zápas, kde jsem měl sraz z Goonerem.
Už v metru na mě dýchla výborná atmosféra, protože už 4 hodiny před zápasem se v metru pohybovaly hloučky fandů v dresech, omotaných šálami, mladí, staří, rodiče s dětmi. U stanice metra „Arsenal“ jsem se potkal s Goonerem. Šli jsme se podívat na starý dobrý „Highbury“, ze kterého už toho moc nezbylo. Ale i z toho mála byla cítit tradice, kterou ve mně ještě umocnil Gooner svým vyprávěním, jaké to na Highbury bylo. Po krátké procházce jsme se přesunuli do Fanshopu, kde jsem utratil část mého konta za dres Arsenalu, hrníček atp. No, kdyby ty ceny byly v korunách, tak bych měl při zpáteční cestě problémy s nadváhou zavazadel. Pak rychle foto před vstupem na stadion a jde se na to. Stadion je nádherný a atmosféra byla úžasná. Seděli jsme na horní tribuně za bránou, ve které chytal v první půli Kirkland a dole pod námi byl sektor hostí.
To zbylo z našeho Highbury. Které okno asi bude patřit Robertovi Piresovi??
O průběhu zápasu Vám toho asi nemusím moc vyprávět, většina z Vás ho viděla v přímém přenosu, nebo alespoň sestřih. Zrovna když se celý stadion bavil zpěvem „Stand if you hate …“ (Vy víte koho), tak jsme dostali gól. Bohužel mě zklamal Henry, který toho moc nepředvedl, ale konečný výsledek se počítá. Ale byly to nervy. Kolikrát jsme se s Goonerem a zbytkem stadionu chytli za hlavu při neproměněných šancích… Už jsem si začínal myslet, že moje první návštěva zápasu dopadne výsledkově špatně, když to přišlo a v infarktovém závěru jsme to otočili. Pořádně jsme si zařvali a mohli jsme si užít zpěvu teď už schlíplým fanouškům Wiganu „Going down, going down…“
Po zápase ještě fotka nočního Emirates, ještě jedna návštěva Fan shopu a do města na pivo …
Na závěr bych chtěl všem váhavcům doporučit, aby neváhali a jakmile budou mít příležitost, tak ať vyrazí do Londýna. Je to zážitek.
PS: Fanděte dál Arsenalu, nehádejte se zbytečně v diskuzích u článků. Já osobně chci poděkovat všem, kteří se podílí na tvorbě a provozu stránek, ale i všem, kteří Arsenalu fandí. Ať je to 10 let nebo 10 dnů. Bohužel se v poslední době většina diskuzí u článků zvrhla v přestřelky mezi fanoušky Arsenalu. Je pravdou, že spoustu neuvážených komentářů sem přinesli noví fanoušci po příchodu Tomáše Rosického, ale myslím si, že starší fandové v některých případech zbytečně nepřátelsky reagují. Prosím proto všechny, fanděte Arsenalu a pokud je někdo z Vás z okolí Liberce a chtěl by se někdy připojit ve sportbaru, ať se ozve na jguth@seznam.cz
ARSENAL FOREVER ! !
