Je pro mě stále těžké vysvětlit, proč jsem Arsenal opustil, svěřil se Hleb v obsáhlém rozhovoru

Odchod Alexandera Hleba z Arsenalu vyvolal různé emoce. Běloruský fotbalista se v roce 2008 vydal do Barcelony, kde se však neprosadil. V nedávném rozhovoru Hleb zavzpomínal nejen na průběh celého transferu, ale také na to, jak to probíhalo v Barceloně či na nedůvěru Guardioly.

Záloha Hleb, Fabregas, Rosický, Flamini. Nejeden fanoušek dodnes rád vzpomíná na jejich souhru, která v té době patřila vůbec k těm nejlepším na světě. Svůj podíl na tom měl samozřejmě také prvně jmenovaný.

V létě tomu bude přesně deset let od okamžiku, kdy se rozhodl vydat do Katalánska. Za dvanáct milionů liber směřoval pod křídla Josepa Guardioly. Pro většinu hráčů by daná chvíle možná znamenala největší okamžik kariéry. Ne však pro Hleba, který v Barceloně vydržel rok než se vydal na hostování do Stuttgartu. Ve Španělsku si poté již nekopl.

„Je pro mě stále těžké vysvětlit, proč jsem Arsenal opustil,“ stojí na stránkách planetfootball.com prohlášení bývalého hráče Gunners. „Byl jsem tam úplně šťastný. Arséne mi naprosto důvěřoval, bylo to idylické. A já se rozhodl odejít,“ pokračoval ve svém vyprávění.

„Pobýval jsem na dovolené a agenti a manažeři mě přesvědčovali, abych přestoupil do Barcelony. Upřímně, moc jsem si neuvědomoval, co provádím. Až v nějaké chvíli jsem si uvědomil – vždyť já opouštím Arsenal!“

„Když mi to Arséne oznámil, cítil jsem se zdrcený. Bylo velice obtížné to přjmout. Wenger pro mé setrvání v Arsenalu udělal vše.“

„Psal mi dokonce SMS, když jsem zrovna rybařil. „Alexi, nenechám Tě odejít, potřebujeme Tě tady.“ V té chvíli jsem se rozbrečel.“

Podle Hleba podobného kroku litují i další hráči, kteří opustili Arsenal a Wengera v uplynulých letech. Jeho vztah k Bossovi však nevyprchal. „Potkali jsme se před několika měsíci v Minsku, když Arsenal hrál proti BATE Evropskou ligu. Wenger je pro mě jako otec. Bylo pro mě velice jednoduché s ním pracovat, vždy jsem cítil jeho podporu.“

„Během mé první sezóny v Anglii jsem při srazu národního týmu utrpěl zranění. Snažil jsem se z toho zotavit a poté mu pověděl, že by možná bylo lepší, kdyby mě poslal na hostování do Německa nebo někam jinam.“

„On však na to: „Přestaň s tím! Věřím v tebe! O takových věcech ani nepřemýšlej!“ Chcete slyšet pravdu? Z té místnosti jsem vyletěl. Cítil jsem, jako kdybych měl křídla.“

„Arséne svým hráčům pevně věří. Říká jim, co přesně potřebují slyšet. Podle mého názoru by se našlo pouze velmi málo borců, kteří si práci s ním možná neužívali. Každý cítil, že dostane šanci. Je to pouze můj názor, ale většina hráčů, co odešla, nakonec svého rozhodnutí litovala.“

Hleb přišel do Arsenalu ze Stuttgartu v sezóně 2005, tedy rok poté, co se zrodili Invincibles. V té době by pro každého představovalo problém se dostat do základní jedenáctky, v níž figurovali Thierry Henry, Robert Pires nebo Dennis Bergkamp. A co teprve pro čtyřiadvacetiletého fotbalistu, který neměl žádné zkušenosti s Premier League a neuměl anglicky ani slovo?

„Když jsem poprvé přijel do Londýna, tým pořád ještě trávil čas na dovolené, protože mu sezóna skončila o trochu později než nám v Německu. Během mých prvních dní v Arsenalu jsem byl tedy převážně obklopený mladými hráči. Všechno bylo skvělé. Tedy až na to, než jsem zjistil, že Patrick Vieira přestupuje jinam. Zrovna jsem do klubu přišel a jeden z největších fotbalistů si již balil kufry.“

„Poté se již vrátili hráči z prvního týmu. Nebyl jsem schopný se však s nikým bavit, jelikož jsem neuměl angličtinu! Většina z nich navíc mluvila právě anglicky nebo francouzsky. Mohl jsem si povídat jedině s Jensem Lehmannem, který samozřejmě mluvil německy a také Philippe Senderosem, ten uměl šest jazyků.“

„Klub mi poskytl učitele a šlo to dobře. Musel jsem ovšem trénovat velice tvrdě, protože Premier League byla extrémně intenzivní, daleko na vyšší úrovni než Bundesliga.

„Hráli jsme fotbal na jeden dotek a ještě předtím, než se k nám dostal balón, už jsme se museli rozhodnout, co s ním uděláme. Naštěstí se tam pohyboval Arséne Wenger, který mi velmi věřil, takže přibližně po půl roce jsem se úplně adaptoval.“

Hleb v dresu Arsenalu nastoupil ke 129 zápasům. Ve zmiňovaném roce 2008 však následoval Thierry Henryho a přestoupil do Barcelony. Právě ve Francouzovi měl velkou oporu.

„V Londýně jsem se většinou bavil s mladými borci, kterými byli Fabregas, Flamini nebo Rosický. Henry působil ve skupince s Bergkampem a Pirésem. Když jsem však přišel do Barcelony, stali jsme se blízkými přáteli. Dokonce jsem několik měsíců žil v jeho domě!“

„Zjistil totiž, že přebývám v hotelu a řekl mi: „Proč potřebuješ hotel? Momentálně žiji sám, tak pojď ke mně.“ Je to úžasný chlapík. Ve chvíli, kdy se dostane řeč na fotbal, zvážní. V každodenním životě je ovšem s ním sranda.“

„Někdy jsme spolu sledovali zápasy Arsenalu společně. V době jeho odchodu v roce 2007 byl z přestupu každý v šoku. Chtěl novou výzvu, nové trofeje, titul z Ligy mistrů. Netuším, jak tam byl spokojený, ale vyhrál vše, co se dalo. To je prostě fakt.“

„Momentálně již nejsme moc v kontaktu, ale to je moje chyba. Pořád ztrácím mobil a tím pádem také všechna čísla, takže jsme na sebe ztratili kontakt. Jediný hráč z mého působení v Arsenalu, se kterým se stále bavím, je Cesc. V Turecku jsem se potkal ještě s Van Persiem. To je však všechno.“

Hleb přišel do Barcelony v době, kdy Pep Guardiola začínal své působení u katalánského velkoklubu. Stejně jako Henry, tak ani Alex se pořádně nenaučil španělštinu a velmi brzo se cítil od zbytku týmu odtržený. Zrovna v období, kdy jeho tým ve fotbale dominoval. Na Bělorusa však při účasti Xaviho, Andrese Iniesty a Sergia Busquetsa nezbylo v důležitých zápasech místo.

„Všechno to byla moje chyba. Byl jsem nervózní ze všech věcí, co se mi v té době děly a nikoho jsem pořádně neposlouchal. Guardiola byl mladý trenér bez zkušeností s prvním týmem, takže pravděpodobně nedokázal najít rychle ta správná slova jako Wenger.“

„Pamatuji si, že v úvodním zápase sezóny nás porazila Numancia. Všichni hráči poté měli odjet na reprezentační sraz a já se ho zeptal, do kdy se musím vrátit do Barcelony. Jeho odpověď? „Alexi, až se vrátíš, tak už tu možná ani nebudu!“ Našel však podporu hráčů, hlavně těch španělských, jako Puyol, Iniesta či Xavi.“

Působení Hleba ve Španělsku nebylo povedené. Přesto nade vše vyčnívá jeden moment, který znamenal definitivní začátek konce. „V květnu jsme hráli finále Ligy mistrů proti Manchesteru United a Guardiola mě na to utkání nenominoval. Bylo to absolutně devastující. Pamatuji si, jak jsem mluvil s Henrym a ten říkal. „Chápu to. Buď však silnější než celá tahle situace.“

„Stále jsem cítil, že to byla kudla do zad. S Guardiolou jsem poté už nemluvil. Dokážu ho pochopit, protože jsem se nechoval dostatečně dobře. Bylo to však nesmírně bolestivé.“

Dva měsíce po vítězném zápase v Římě si Barcelona do svého kádru přivedla Zlatana Ibrahimoviče z Interu, na druhou stranu putoval Samuel Eto. Vše vypadalo, že Hleb půjde do Milána také, na místo toho však šel na hostování do Stuttgartu.

„Svým způsobem Zlatan připomíná Henryho. Byla s ním veliká zábava. Leo Messi byl v té době mladíček, ale ani s ním jsem toho moc nenapovídal, protože mluví jenom španělský a já uměl pouze pár frází.“

Hlebovi je momentálně šestatřicet let. Stále žije v Minsku a doufá, že bude pokračovat v kariéře. Naposledy působil v Samaře, z Ruska ale odešel v létě. „Nebylo to kvůli penězům. Chci však ještě hrát v prestižnější lize. Bez své rodiny se ale nikam nehnu.“

„V Londýně jsem nebyl již nějakou tu chvíli, ale Arsenal mi stále chybí. Bylo skvělé se vzbudit a každý den dělat to, co vás baví nejvíce. Bylo to fantastické. Samozřejmě nyní mám již jiné priority, ale stále toužím hrát,“ uzavřel.

/foto: twitter.com/Erskine Amoakuh‏/