Arsenalu fandím od dětství, kdy jsem přičuchl k anglickému fotbalu. Na gymplu jsem byl mezi fanoušky MUTD, Chelsea, AC Milán, Barcelony a mnoha dalších zcela sám, kdo hájil barvy Wengerovy družiny. Na vysoké mě opět čekal jen fanda MUTD. Až jednou v hospodě u piva mi spolužák prozradil ono sladké tajemství, že má kamaráda, který je také hrdým kanonýrem. Okamžitě mi svitla naděje, že konečně budu mít s kým naživo sdílet svou radost z úspěchů i zapíjet smutek z případných nezdarů a jednou snad i konečně vyrazit do samotného Londýna, což byl můj velký klukovský sen. Slovo dalo slovo a po několika letech se u piva při zápase ligy mistrů zrodila ona myšlenka, že si tedy zkusíme zažádat o lístky. Dali jsme dohromady partu, vybrali zápas, objednali letenky a pak už jen čekali, zda se na nás usměje štěstí nebo se zase sejdeme jen u televize. Po pár komplikacích jsme se nakonec přece jen dočkali a mail o udělení lístků pro nás měl hodnotu zlata.
Odlet jsme měli naplánovaný již na čtvrtek. Od předchozího víkendu však Mara ležel s nějakou chřipkou doma. V úterý se pro změnu Pavel vydal poprvé do obchodu pěšky a rozflákal se na namrzlém chodníku. Do třetice všeho nejlepšího, Já jsem si ve středu na florbale poranil koleno. Všichni jsme však věděli, že i kdybychom měli jet na kriplkárách či v horečkách, cesty do Londýna se nevzdáme. A tak se taky stalo, letadlo odletělo s námi na palubě.
První den jsme po dlouhém cestování a ubytování v Arsenal Tavern stihli už jen noční vycházku na Emirates. V pátek jsme vyrazili do centra Londýna po památkách. Den jsme zakončili návštěvou Wembley, kde jsme se opět jen přesvědčili, že Anglie opravdu žije fotbalem mnohem víc, než jsme si vůbec mysleli. Sobotu jsme zasvětili prohlídce Emirates stadium v rámci Emirates tour. Cca čtyři hodiny, které jsme v útrobách stadionu strávili, utekly tak rychle a zanechaly v nás mnoho. Vřele doporučuji všem fanouškům Arsenalu, kteří vyrazí do Londýna. Nesmazatelný zážitek. Konec prohlídky ve fanshopu a možnost ještě zavzpomínat na minulost v Arsenal muzeum již jen dokreslují celou atmosféru. Nemít naplánovaný další program, v muzeu bych u obrazovek snad dokázal zůstat celý zbytek dne. Odpoledne jsme ještě vyrazili nahlédnout do útrob Wimledonu a cestou domů se zastavili i omrknout Stamford Bridge, který mě tedy velice zklamal. Ale co jsem taky mohl čekat, že.
Neděle byla dnem D. Přestože zápas měl začít až ve čtyři hodiny odpoledne místního času, již od dopoledne celá Gillespie Road žila, všude vlály vlajky a šály kanonýrů, stánky plné suvenýrů, ale i jídla pojmenovaném po legendách Gunners. Naše kroky před zápasem vedly do Gunners pubu, kde jsme potkali další fanoušky, dali pár pint a vdechli tu správnou atmosféru. Poté již nás čekala jen cesta na stadion, vyzvednutí lístků, vysvětlování u turniketu, že ta vlajka v tašce je česká stejně jako hráč Tomáš Rosický, fotka s Gunnersaurem a cesta na Clock End. Stadion byl vyprodaný, pod námi byl též plně zaplněný sektor hostí a všichni jsme tušili, že vybrat si londýnské derby rozhodně nebyla chyba. V prvním poločase jsme se gólu nedočkali, byť jsme si vytvořili několik standartek a soupeře jsme celkem přehrávali. Po změně stran jsme však mohli jásat hned dvakrát. Nejdříve si hned ze začátku poločasu zaběhl za obranu Alex Oxlade Chamberlain a parádně využil na milimetr přesný centr Santiho Cazorly. Druhý gól přišel přibližně dvacet minut před koncem, kdy na jeho počátku stál střídající Tomáš Rosický. Rosa – AOC – Giroud – AOC a stadionem se opět nesly oslavné chorály. Vynikající zápas, který nám přinesl návrat na první příčku Premier league. Jediné, co nás mohlo trošku mrzet, že oba góly padly do brány na druhé straně hřiště. Naopak jsme jednotně smekli před fanoušky Crystal Palace, kteří fandili a skandovali celých 90 minut v kuse. Po cestě z ES jsme si ještě poslechli Robbieho s jeho ArsenalFanTV. Zbytek večera jsme již jen vstřebávali vše, co jsme poslední dva dny zažili.
V pondělí nás čekala cesta domů. Cestou na letiště jsme se však ještě zastavili na Highbury. Být pět dní pár kroků odsud a nezajít sem by byl prostě hřích. A my přeci nejsme žádní ďábli! Potom už nás čekal jen poklidný let domů, vzpomínky a přemýšlení, kdy si zase budeme moci dovolit takový výlet.
Na závěr bychom všichni rádi poděkovali klukům z SC za lístky. Hoši, odvádíte skvělou práci a nejednomu z nás jste splnili sen, díky!
