Zdravím všechny příznivce Arsenalu. Přináším krátký report z utkání Arsenal – Aston Villa. Vyvaruji se informacím o letu, ubytování a turistice v Londýně, to kdyžtak do diskuze. Zaměřím se na fotbal a na vlastní dojmy z utkání.
Nejprve bych chtěl poděkovat DANovi a celému vedení supporter’s clubu za zprostředkování lístků. Opravdu je zájem veliký a dostat se oficiálně na utkání je malý zázrak. Stadion je pokaždé vyprodaný. Také bych chtěl pozdravit kluky z Břeclavi a Vyškova, kteří seděli/stáli hned vedle nás.
Lístky nám byly přiřazeny na Clock End do druhé řady za bránu. V pravém rohu se nacházel sektor pro hostující fanoušky, kteří nebyli skoro celý zápas slyšet. Musím uznat, že se atmosféra opravdu hodně zlepšila. Bubny a chorály znějí po celém stadionu od první do poslední minuty. Výhoda těchto míst je, že se zde nacházejí bubeníci a vlajkonoši, takže je o atmosféru postaráno. Dále máte perfektní přehled, co se děje před bránou. Nevýhodou je, že moc nevidíte, co se děje na druhé straně hřiště. Bohužel, v našem případě jsme viděli obě branky do naší sítě velice z blízka. V útrobách stadionu se sledovalo utkání Liverpool – Crystal Palace. Stevardi z toho byli nervózní, protože se tvořili zácpy za turnikety a pořád nás hnali ať postupujeme dále dovnitř stadionu, ale bylo jim to nic platné. Skandování a zpívání bylo parádní. Ta nepřejícnost a radost po utkání nás ještě více namlsala. V tomto jsou Angličani bezkonkurenční.
Zápas jste viděli a nemá cenu ho analyzovat. Po prvním poločase jsme měli vést 2:0 a byl by klid. Trossard, Havertz měli proměnit své šance. Občas jsem si všiml, že Emery byl hodně nespokojený s výkonem svého mužstva. My jsme hráli dobře. To jsem si ještě říkal, že určitě vyhrajeme. Druhý poločas ale byla bída. Villans je těžký soupeř, mají spoustu kvalitních hráčů, technicky i fyzicky vybavených, není to tým, který se lehce poráží. Byl jsem překvapen, jak zvládají pressink a dokáží se z něho vykombinovat i ve svém pokutovém území. I když jsme prohrávali o jeden gól, na stadionu panovala víra, že to otočíme nebo alespoň vyrovnáme. Bohužel žádný takový impuls nepřišel. Chyběla tomu energie, nějaké emoce, která nás nakopne.
Pohled na fotbal na stadionu oproti televizi je obrovský rozdíl. Z našeho místa šlo obdivovat vytříbenou techniku Saky a Odegaarda, která v televizi není tolik vidět. Mám namysli vedení míče, mikropohyby a krátké doteky s míčem, hlavně u našeho kapitána. Když se pohyboval kolem šestnáctky soupeře, říkal jsem si, že mu ten míč už vezmou, ale vždycky ještě přidal jeden malý rychlý dotek s míčem a nedal obránci šanci. Saka je mistr v zasekávání a zrychlení. To se nedá opravdu zachytit. I ze stoje je nebezpečný. Křídelní pozice, konktrétně Saka-Odegaard-White jsou skvěle sehraní. Osobně, ale vlastně i podle fanoušků kolem nás, bychom měli více využívat Whiteovy overlapy. Benjamin je velice oblíbený u fanoušků. Když střídal, tak to nikdo nechápal. Při obcházení tribun směrem ke střídačce jsme mu tleskali a dostalo se mu velké podpory. Naopak Zinchenko byl nejslabším článkem sestavy. Nemá formu, dělá chyby před vlastním pokutovým územím a špatně pozičně brání.
Největším klaunem zápasu byl však Martinez. Celý stadion na něj pískal a po právu. Zdržoval rozehrávku a hrál takovou mind game s fanoušky. To bych ještě pochopil z hlediska nějaké křivdy nebo msty, ale vrchol přišel po konci utkání. Přišel slavit do sektoru ke svým fanoušků, kteří ho vyvolávali, on jim skákal a tancoval, skákal do lidí a když už šel do kabiny, tak se opět vrátil a opět tam rozjížděl trapné oslavy. Můžu znít zahořkle, ale kdybyste to viděli, tak to pochopíte. No, s Arsenalem se už v dobrém nikde nesejde.
Na závěr přeju všem fanouškům, aby měli tu možnost a vyjeli na Emirates Stadium. Je to neskutečný zážitek a tenhle tým si to zaslouží. Uvidíte nejlepší fotbal v životě.
