Výjezd na zápas Ligy mistrů mezi Arsenalem a RC Lens
Den zápasu 29.11.2023
Filip Kuška ID 2419
Tomáš Hlavín ID 0314
Obrovské nadšení a okamžitá natěšenost. To byly přesně ty pocity, které nás dva naplnily, když jsme
si přečetli email, který nás informoval o přidělení lístků na zápas Champions League proti RC Lens.
Hned poté jsme začali s přípravami. Zjišťovali jsme si ceny letenek, ideální hotely s ohledem na poměr
cena/poloha/kvalita. Nakonec jsme po několika dnech a porovnávání různých variant rozhodli, že do
Londýna poletíme z Prahy v úterý brzy ráno. Zápas měl výkop až ve středu večer, tudíž jsme věděli, že
budeme mít téměř celé dva dny na to, abychom si prošli tohle úžasné město plné historie a tradic.
Necelé dva týdny před zápasem jsme od Supporters clubu obdrželi zprávu, že vstupenky na zápas
jsou pro nás od Arsenalu připraveny. Zaplatili jsme a lístky byly druhý den na našem emailu.
Utíkalo to pomalu, ale nakonec jsme se dočkali. Bylo tu úterý půl šestý ráno a jelo se na Ruzyni. Let
proběhl bez problémů a chvilku po osmé ranní britského času jsme dosedli na letiště Stansted, odkud
nás ještě čekala cesta autobusem centra města. Vzhledem k tomu, že považujeme Londýn také za
jakési hlavní město fotbalu, tak nemohla chybět návštěva několika dalších fotbalových stadionů,
které se ve městě nacházejí. a Okoukli jsme zevnějšek útulného stadionu Craven Cottage, kde hraje
Fulham F.C., a pak také „kurník“ – ten pochopitelně s velkým pohrdáním…
Po občerstvení jsme se šli ubytovat do vybraného hotelu, který jsme měli v západní časti Londýna. Po
návratu zpět do víru velkoměsta jsme si ještě prošli místo, kde v dobách ne tak dávných hrával
Arsenal své domácí zápasy – Highbury. Dnes je z tribun bytový komplex a na ploše, kde bývala hrací
plocha, je jakýsi moderní zelený park, do kterého ale zřejmě mohou vstoupit jen rezidenti. I tak to ale
stálo za to – historie tam na nás přímo sálala. Pak už jsme zamířili k Emirates stadium, jenž je
vzdálený jen pár kroků, a do fan shopu Armoury.
Večer jsme tak trochu využili toho, že jsme v Londýně neměli žádné jiné plány a tak jsme se rozhodli,
že se zajdeme fotbalově rozkoukat na stadion Loftus Road. Druholigový zápas mezi Queen’s Park
Rangers a Stoke City absolutně nezklamal. Domácí vyhráli po obratu 4:2. Výborný zážitek z tohoto
„okrajového dramatu“ a příprava na druhý den.
Ten jsme začali snídaní a výletem do historického centra, kde jsme si mihli okolo těch nejznámějších
pamětihodností, které zná snad každý, kdo o Londýně někdy slyšel. Westminster Abbey, Elizabeth
Tower (Big Ben), London Eye, Tower Bridge a další. Nemohla chybět také zastávka ve vyhlášeném
Camden marketu, kde jsem ochutnali místní streetfood. Ve městě to uteklo rychle a nám už
nezbývalo nic jiného než se vydat zpět na pokoj, kde jsme se (stejně jako o den dříve) pořádně
oblékli, aby nám téměř mrazivé listopadové počasí nekazilo zážitek.
Jakmile jsme spatřili ve tmě svítící domov Arsenalu, okamžitě se nám atmosféra začala dostávat pod
kůži. Několikrát jsme stadion obešli, abychom našli to nejlepší místo na fotky. Hodinu před zápasem
jsme to už nevydrželi a šli jsme dovnitř. Ještě před příchodem na tribunu jsme si v útrobách dali pintu
na posilněnou a pak už honem na ty naše místa. Hned jak jsme prošli koridorem a uviděli hrací plochu
a ty obrovské tribuny, tak už jsme byli v zápase. Od této doby už to všechno začalo utíkat
neuvěřitelně rychle.
Vedle našich míst už seděli další čeští natěšenci, kteří měli stejné štěstí jako my a díky gunners.cz
mohli vyjet na ten samý zápas jako my. Prohodili jsme spolu pár slov o městě, o Arsenalu… Mezitím
přiběhli hráči obou týmů na rozcvičku a tak jsme postupně začali vnímat už jen ten osvětlený zelený
trávník, kde se za pár momentů bude odehrávat skoro až neuvěřitelné divadlo.
A neuvěřitelné tedy opravdu bylo… Hned po nástupu hráčů na hřiště a nestárnoucí znělce ligy mistrů
začala kanonáda, kterou jsme snad ani v nejoptimističtějším snu neočekávali. Snad vyjma úplně té
první Havertzovo šance hlavou napadalo do brány úplně všechno, co domácí poslali na branku.
Havertz nakonec jako první zavelel k nastartování brankostroje. K němu se pak postupně přidali
Jesus, Saka, Martinelli a Ødegaard. To znamenalo, že po poločase svítilo na tabuli skóre 5:0 a všichni
na stadionu věděli, že je hotovo. Zcela určitě o tom nepochyboval ani kotel hostů, který se nacházel
hned v rohu pod našimi místy. Druhá půle už tolik vzrušení a šancí nepřinesla a tak jen ke konci
upravil výsledek zápasu z penalty Jorginho.
Zážitek to byl úžasný. Pět gólů v první půli padlo do brány, kterou jsme měli jako na dosah ruky. Celé
hřiště bylo i z těch míst v rohu jako na dlani.
Vzhledem k tomu, že jsme nebyli ubytovaní úplně blízko stadionu, tak byla cesta na hotel poměrně
dlouhá. K tomu přispěl i fakt, že jsme se při cestě ze stadionu rozhodli pokračovat pešky na nějakou
vzdálenější stanici metra nebo nadzemky, protože nám bylo jasné, že když se ten šedesátitisícový dav
bude snažit dostat pouze do těch několika nejbližších stanic metra, tak naše šance dostat se do
půlnoci do postele, by byly hodně malé. Nakonec jsme dorazili do hotelu krátce po jedenácté večer.
Čtvrtek už byl jen ve znamení cesty do Čech, kam jsme letadlem dosedli někdy kolem 16:00.
Celý výlet neměl snad jedinou chybu. Oba si z něj odnášíme bezpochyby nezapomenutelné zážitky.
Děkujeme gunners.cz supporters clubu za zprostředkování a budeme doufat, že zápas Arsenalu zase
brzy navštívíme.
Filip Kuška a Tomáš Hlavín