Zdravim Gooners,
předně bych chtěl poděkovat SC a Jill za zprostředkování lístků, stálo to opět zato.
Po epickém výjezdu na Stamford Bridge s ještě epičtějším výsledkem jsem si sebevědomě řekl, že by stálo zato zkusit štěstí i na nějaký další away match. Když jsem zahlédl Liverpool match v celkem dobrém termínu, rozhodl jsem se pro něj. K tomu mi nahrával i Phase89, který má kamarády fans Liverpoolu, svůj první výjezd odkládal 7 let a původně v sestavě na Shitford Bridge trip byl, ale nakonec musel svou účast zrušit.
O lístky jsme zažádali celkem pozdě a dlouho se nic nedělo. Když mi Dan cca 2 týdny před zápasem řekl, že žádost byla Jill odeslána, ale vzhledem k tomu, že je do zápasu krátká doba a žádná odezva ze strany AFC nebyla, tak s lístky moc počítat nemáme. O to větší to byl pro mě šok týden před zápasem, kdy se mi v poště objevila zpráva od Dana, že pro mě má 2 lístky a mám mu napsat adresu, na kterou to AFC má poslat.
Bylo potřeba tedy celkem rychle jednat. Letenky jsme sehnali celkem příznivě od Ryanairu. S hotely v Liverpoolu byl docela dost velký problém, proto jsme se rozhodli strávit obě noci v Londýně, kde byly ceny příznivější a výběr bohatší. Co nás trochu šokovalo byly ceny vlaků. Vzhledem k tomu, že zápas začínal lehce po dvanácté UK času a my přespávali v Londýně, autobusová a jiná doprava pro nás nebyla možností. Virgintrains si nejspíš ještě na ten čas v sobotu 8.07 naúčtovalo speciální přirážku kvůli tomuto zápasu (vzhledem k tomu, že tento vlak byl jako jediný ještě dvojnásobně dražší, než všechny další spoje). No co, stane se.
Poslední, co bylo před odletem nutné zařídit, byly vstupenky. S Danem jsme se navzájem přesvědčovali, že by lupeny zkrátka nejpozději den před zápasem měly být v ČR, ale bohužel 😀 Takže odlet do Anglie bez lístků a nějaký ten fajnový adrenalin navíc. Žádnej větší problém, SC se postará vždy, a tak jsme dostali telefon na Jill a ujištění, že se před jedním z turniketů s Jill sejdeme a lístky dostaneme.
Let proběhl v pohodě, přesun londýnským metrem mi opět nepřišel nikterak složitý, a tak jsme si to štrádovali cestou k hotelu. Na mapách vypadal od stanice metra trochu blíž, nakonec Phase89 vytáhl GPS a za necelou hodinu jsme na hotel dorazili. Rychlej check-in a hurá na večeři a na pár Carlsbergů v místním pubu s asi 15ti druhy piva.
V den D vstávačka pěkně v 6:00, nekonečná cesta pěšky na metro, výstup na Euston station, nákup energeťáků a šup do vlaku. Vlak narvanej, kolem hodně fans obou táborů, žádnej větší bordel, jen jeden Ir se výjimal a výrazně nám oživil jinak ospalou cestu. Údajně měl v 10 ráno spořádáno 10 kousků, měl by pracovat, ale dle jeho slov „fuck it, I´m going to Liverpool“ to nejspíš nedopadlo. Nechyběly všechno možné chanty a pár poznámek o tom, jak by všichni Severní Irové měli zemřít 🙂
Po výstupu v Liverpoolu jsme si skočili na nějakej snack a řekli jsme si, že se budeme držet skupinky našich fans. V tom jsme ale nějakou záhadou selhali, a tak jsme se rozhodli, že se budeme držet pro změnu skupinky Liverpool fans, která vypadala jako někdo, kdo skutečně jde na Anfield. Z omylu jsme ale byli vytrženi po chvilce, protože v Match day se zkrátka celé město zahalí do dresů, šál apod. a normálně oblečené lidi potkáte v menšině. Po krátkém bloudění nám došlo, že setkání s Jill nestíháme, a tak přišla na řadu rychlovka v podobě taxíku. Taxikář se s náma okamžitě začal vybavovat, jestli jedem na mač apod. Chvilku jsme i dobře pokecali…ale když z jeho úst vyšla otázka „jestli jsme fans Liverpoolu“, Phase ihned hrdě zavelel „Arsenal“ a v tu chvíli byla veškerá komunikace u konce :D. Hned jsme si začali dělat srandu z toho, že nás určitě protáhne neuvěřitelnejma oklikama, abychom za naší hrdost i náležitě zaplatili 😀 Po chvilce se týpek zase rozmluvil, tak jsme si pokecali o Šmicrovi, Barošovi (který jím byl mimochodem oceněn větou „very good player, should never leave“). Nakonec nás cesta vyšla dle nás super levně, nechali jsme nějakej tip a hurá k Anfieldu hledat turniket O.
Přišli jsme akorát ve smluveném čase, ale Jill 10 minut nikde. Naštěstí nás trochu uklidnil fakt, že vedle stojící fans (letící 18 hodin z Bali!!!) měli stejný zájem jako my, čekali na lístky od Jill. Ta se po pár minutách zjevila, proběhlo pár zdvořilých frází, fotek, předání lístků. Jill je samozřejmě megasuper paní. Vstup na stadion proběhl přes obrovského securiťáka, rychlé pivo, nějaká ta fota u nesmyslných nápisu na zdi jako například, že „Liverpool FC nepodporuje rasismus“, pár fotek všeho druhu od stadionu po naší rozcvičku.
Zápas viděl snad každý, Anfield konstrukčně hroznej, protože z horních řad bylo vidět pouze díky přikrčení a atomosféra taky docela hrozná, ale kdoví, už jednou jsem se na premierleague.cz dostal do konfliktu s jedním z domácích fans, a možná za to může akustika, každopádně já celý domácí support slyšel za zápas snad třikrát. Gól v nastavení v nás samozřejmě vyvolal euforii, já si mohl libovat, že jsem si dvakrát zavýletoval na away tripy a byla z toho dvě vítězství v pozdní fázi zápasu na hřištích největších konkurentů a za Phase jsem byl rád, že mu první výjezd taky vyšel na jedničku. Následovala cesta pěšky z Anfieldu do centra, nějakej ten relax u kafe a prospaná cesta do Londýna. Tam opět povinný náklus na pár Carlsbergů až do zavíračky.
Neděli asi ani nemá cenu popisovat, vstali jsme, v klidu jsme se dopravili na Stansted Airport, posnídali další junk food a proletěli se do ČR.
Chtěl bych ještě jednou poděkovat za mě i za Phase cz/sk Supporters Clubu za super zážitek okořeněnej i nějakým tím potřebným adrenalinem 🙂
See Ya
