Členem CS Supporters Clubu jsem se stal někdy v polovině minulé sezóny a od té doby jsem posílal žádanky o lístek prakticky na každý zápas. Všichni víme, jak obrovský zájem o vstupenky byl, takže se na mě bohužel nedostalo. I přes to jsem se ale v zimě dostal na venkovní utkání se Slepicemi a na jaře si udělal výlet také na domácí zápas se Sportingem v rámci EL a následné ligové kolo s Crystal Palace.
A jak se říká, s jídlem roste chuť, takže už před začátkem nové sezóny jsem věděl, že se musím alespoň na jeden zápas zase podívat. A štěstí se na mě usmálo dříve než jsem čekal, protože mi byl přidělen lístek na zápas proti Fulhamu.
V práci jsem měl na tento termín už naplánovanou dovolenou, takže jakmile mě Dan informoval o přidělené vstupence, mohl jsem rovnou začít s organizací a letenku si zakoupil ještě ten den. Jako ubytování jsem zvolil hostel u nádraží King’s Cross, kde se mnou sdílelo pokoj dalších 5 lidí. Cestoval jsem sám, nepotřeboval žádný komfort a přes den jsem stejně trajdal po Londýně, takže na pouhé přespání mi to stačilo.
Tento rok jsem byl v Londýně už potřetí, takže jsem měl přesně naplánováno, kam se půjdu podívat a co chci vidět. Po pátečním příletu jsem to vzal na místa, která už jsem viděl – noční Big Ben, London Eye a Piccadilly Circus. V sobotu mě čekal zápas, ale dopoledne jsem se ještě zašel podívat do Britského muzea. Během jediného dopoledne ale není šance vidět všechno, takže se sem budu muset ještě někdy vrátit.
Z muzea jsem se vydal směr Arsenal. Klasicky jsem si udělal procházku kolem stadionu a musím se k něčemu přiznat. Vůbec jsem nevěděl, že máme tak hezké místo u znaku Arsenalu na společné vlajce Supporters Clubů. Pak jsem se zašel podívat na nové zvěčnění Wengiho kousek od Muzea Arsenalu. Na stadionu jsem si snad poprvé dal hot dog a pivo. Hot dog byl docela dobrý, ale pivo raději komentovat nebudu.
Vydal jsem se na své místo na tribuně a brzy si vedle mě přisedl jeden pár. Zaslechl jsem češtinu, takže jsem se po chvilce osmělil a drze se ozval. Ukázalo se, že to jsou další členové našeho SC, takže jsem tam nakonec nebyl úplně sám. Myslím si, že to byla Míša s Broňou, ale bohužel mám tragickou paměť na jména, takže se případně omlouvám. Každopádně bych jim chtěl poděkovat, že jsem tenhle zápas mohl prožít s nimi. Utkání jste určitě všichni viděli, takže to hodnotit nebudu, ale bod pro mě byl samozřejmě zklamáním.
V neděli jsem trávil čas v Richmondském parku a prolezl jsem ulici, kde se natáčel Ted Lasso (Paved Court). V pondělí jsem odlétal na Mallorcu, kde mé cestovatelské dobrodružství pokračovalo. Po týdnu jsem se vracel domů a cestou se zastavil ještě na zápase třetiligových Drážďan s Ingolstadtem. Je až k neuvěření, že na zápas třetí ligy tam přijde 29 tisíc lidí, zatímco u nás nemáme ani stadion s takovou kapacitou.
Díky všem, kdo jste to dočetli až sem a doufám, že budu mít ještě někdy možnost podat další report.
Mára
Rudolf Harbig Stadion – Drážďany
