OK. Zápas se Sportingem nebyl zrovna zápas, který jsem si vysnil ke své první návštěvě na Emirates,
ale už jsem chtěl konečně náš svatostánek navštívit a jelikož letos je situace s lístky na zápasy PL
zoufalá, tak jsem po několika neúspěšných pokusech byl vděčný i za lístky na EL.
Arsenal sleduji už od roku 1999 a ve velké fanouškovství se moje přízeň přeměnila během výhry na
Old Trafford v roce 2002, když právě tam Sylvain Wiltord vystřelil Arsenalu titul. Od té doby jsem se
snažil přes různé streamy nevalné kvality sledovat každý zápas a i díky PC hře Football Manager (dříve
Championship Manager) jsem znal sestavu i rezervního týmu našeho klubu.
Před 11ti lety jsem se účastnil výjezdu na přátelák do Kolína nad Rýnem a tato návštěva zápasu mě na
nějaký čas uspokojila, ale pár let nazpět jsem si začal pohrávat s myšlenkou, že bych chtěl vyrazit i na
Emirates a až letos jsem začal aktivně shánět lístky.
Na tento výjezd jsem zburcoval ještě mého švagra a jeho sedmiletého syna a když mi přišel od Dana
konečně e-mail, že nám lístky byly přiděleny, měl jsem opravdu neskutečnou radost.
Před cestou jsem ještě sehnal lístky na středeční zápas PL mezi Brightonem a Crystal Palace, nakoupil
jsem všechny potřebné jízdenky na vlaky a ve středu 15.3. jsme sedli na letadlo do Londýna, kde jsme
na první noc ubytovali v hotelu Comfort Inn u nádraží Victoria a sedli jsme na vlak do Brightonu. Po
příjezdu na stadion jsme si koupili jako suvenýr šály Brightonu a vyrazili jsme na tribunu. Na tenhle
zápas jsme sehnali lístky přímo dolů ke hřišti, takže jsme byli přímo v centru dění a atmosféra byla i
díky výhře Brightonu výborná. Skvělý zážitek.
Po zápase jsme se posledním vlakem vydali zpět do Londýna do hotelu a těšili jsme se na další den.
Během dne jsme prozkoumali některé památky a odpoledne jsme se jeli ubytovat do hotelu Best
Western London Highbury, který je vzdálen asi 20 minut pěšky od Emirates. Hned po ubytování jsme
navštívili staré Highbury, něco jsme utratili v Armoury a pak už jsme se jenom potulovali okolo
stadionu a čekali až se otevřou brány.
Když jsme poprvé vešli do útrob stadionu, hned jsme byli překvapeni, jak krásně je všechno všude
popsané (blbuvzdorné��) a člověk se tam skutečně neztratí. Občerstvili jsme se, něco jsme nafotili,
stadion se pozvolna zaplňoval a pomalu začala předzápasová show. Při pohledu na sestavu mě mile
překvapilo, že je v základu Gabriel Jesus, kterého jsem chtěl vidět v akci. Naopak lehké zklamání
zavládlo při nenasazení Odegaarda a Saky, ale to se zároveň tak nějak očekávalo a bylo to logické.
Zápas asi většina fanoušků viděla, takže nemá smysl psát nějaké rozsáhlé hodnocení. První poločas
byl docela vyrovnaný, ale obavy vzbuzovaly otázky ohledně zdravotního stavu Tomiho a především
Saliby. Druhý poločas jsme bohužel odpadli a nejvíc mě iritoval výkon Fabia. Mikel měl ale bohužel
vyčerpaná už dvě střídací okna, takže ho nemohl stáhnout dřív. Jak zápas dopadl, víme. Překvapila
mě ale reakce publika, které i po prohře pozitivně tým podporovalo a skandovalo. I přes prohru byla
především v prodloužení vidět síla týmu a jen kvůli smůle nám tam nepadnul rozhodující gól.
Na stadionu jsme si ještě užili kolečko, které tribunám věnoval Martin Odegaard a vyrazili jsme na
hotel. Další den dopoledne jsme se vydali směrem k letišti Gatwick a tím náš výlet skončil.
Tuto sezónu to na Emirates opravdu žije a i přes prohru byl ale náš výlet vynikající zážitek, který bych
chtěl zopakovat nejlépe už příští sezónu, pokud tedy na nás vyjdou lístky��.
