Ahoj všichni, jako letití členové SC, redaktoři a jak se tak hezky česky říká „seasoned pros“ jsme s Filipem vyrazili konečně na domácí zápas. Ze všeho nejdřív však chci poděkovat klukům z SC a především Danovi, za to co dělají, a že díky jejich práci máme možnost se na Emirates vůbec dostat, takže díky.
Vybrali jsme zápas na Chelsea a nakonec i díky změně termínu (fakt dík Karle a metropolitian police) jsme se společně podívali na zápas na Emirates. Po letech jsem se viděl s kamarádem ze srazu, takže pokud váháte, jestli na příští sraz vyrazit, tak to vřele doporučuju, potkáte fajn lidi a najdete nové přátele se stejným „postižením“ respektive láskou k tomu nejlepšímu týmu co svět kdy viděl 
Zpátky trochu do historie, s Filipem máme za sebou spoustu zápasů, ale převážně v evropských soutěžích na hřištích soupeře (Dortmund, Bayern, Schalke, Zurich…), případně přátelské zápasy (Kolín n.R.), nebo soustředění v Bad Waltersdorfu. Ostrý zápas na Emirates jsme však ani jeden z nás nezažil.
S detaily ohledně cesty, letenek, ubytování stravy atd. vás nudit nebudu, pokud někoho zajímá, klidně se ptejte v komentářích. Začneme tedy dnem zápasu. Určitě doporučuji snídani v The Wonders cafe (kavárna hned u Emirates Stadium – díky za doporučení Mikec), kde se ráno můžete posilnit klasickou full english breakfast. Co jsme dělali v průběhu dne si už vůbec nepamatuju, tak přeskočíme na čas kolem 5. hodiny místního času.
Vyrazili jsme na předzápasovou pintu do one and only The Gunners pub, který určitě taky doporučuju navštívit. Důležité info, pinta stojí prakticky všude 7 liber (cca 200 Kč). V pubu jsme se potkali s další mladou známou a proslulou LadyArsenal – Pájou s jejím taťkou, tímto zdravíme Pavla, kteří měli lístky vedle nás.
Po příjemném povídání, se asi dvě hodiny před zápasem začala dělat atmosféra i v pubu a rozjelo se skandování chantů. Asi hodinu a půl před zápasem jsme vyrazili na stadion. Stihli jsme ještě slevovou akci – happy hour na Emirates, kdy do hodiny před stadionem je levnější pivo (tuším za polovinu – opět dík Mikec). Pozor pivo je nutné dopít v útrobách stadionu, na tribuny vás s ním nepustí!
Cca 45 minut před zápasem jsme už seděli na svých místech a kochali se výhledem. Lístky jsme měli na Clock Endu, prakticky mezi Ashburton Army a kotlem soupeře (což se ukázalo jako výhoda). S přibližujícím se časem výkopu se stadion plnil a napětí narůstalo. Nakonec jsme se dočkali a oba týmy vyběhli na hřiště, domácí za doprovodu ovací a hosté… no ti se zas tak vřelé reakce nedočkali.
K zápasu jako takovému, na soupeře jsme vlétli jak se sluší a patří a do poločasu jsme vedli 3:0. Já už v polovině prvního poločasu nemohl moc mluvit. O pauze jsme se šli znovu občerstvit a vrátili se zpět na druhý poločas (musím přiznat, že jsem vždy odsuzoval fanoušky, kteří se nevrací hned na úvod druhého poločasu, ale není to snadné, zvlášť když vás na stadion nepustí s pivem od teď pro ně budu mít víc pochopení).
Ve druhém poločase jsme už hráli podstatně vlažněji a nechali jsme soupeře hrát (naštěstí je letos Chelsea naprosto marná a tak se zmohli jen na jeden gol a my zbytek zápasu kontrolovali).
Velká výhoda, že jsme všechny goly viděli pěkně zblízka, protože padli do branky přímo pod námi. Co se atmosféry týká, byl jsem zklamán. Po všech těch zprávách jak je letos atmosféra na Emirates lepší než v minulosti, to nebylo bůhví co. Nemůžu soudit jak to bylo na druhé straně stadionu, ale v našem sektoru (přesto, že kousek pod námi byl „kotel“ Ashburton Army) to nijak zvlášť hlasité po většinu zápasu nebylo.
Po vítězném zápase jsme se vydali na pozápasovou pintu do Tollington Arms (další z podniků oblíbených u fanoušků). Kde jsme ještě s místními oslavili vítězný zápas.
Celkový zážitek ze zápasu byl dobrý, vyhráli jsme a já potvrdil, že s Chelsea neprohrávám. Atmoféra s away zápasem bohužel stále nelze srovnat, pravděpodobně kvůli předchozím výsledkům dost opadlo nadšení a víra v titul. To se na atmosféře určitě projevilo, ale zážitek Away zápasu (v UK), kde jste obklopeni fanoušky, kteří celý zápas fandí a skandují je úplně jinde.
Bylo fajn potkat staré známé tváře, poznat nové lidi a vůbec po dlouhé době opět naživo vidět tým který všichni milujeme. COYG.
