Ahojte,
Rád bych se s vámi podělil o článek ze zájezdu na zápas s Leicestrem a zároveň i tedy splnil
povinnost něco o tomto výletu napsat. Doufám, že to bude alespoň trochu čitelné.
Vše začalo e-mailem od Dana, po přečtení zprávy, že máme lístky na Leicester, se dostavila
neskutečná euforie, ale zároveň se i někde v mysli objevil ten strašák, že napsat report ze zápasu
bude o dost náročnější, než naplánovat cestu do Londýna.
Někomu se to může zdát komické, ale pro někoho kdo ve škole bral psaní slohovek jen jako nutné
zlo, aby nějak prolezl (a pokud byla hodnocena za tři, tak jsem ji považoval za celkem úspěšnou), to
není tak snadné.
Nakonec největším nepřítelem pro napsání tohoto textu byl čas. V práci po mém návratu byl celkem
fofr. A po tom co jsem trávil denně 10-12 hodin za počítačem v práci, jsem už večer neměl chuť nic
sepisovat, tak se omlouvám za zpoždění.
Cestu jsme nakonec naplánovali od středy do soboty. Zajistili letenky, ubytování, naplánovali
nějaký program, ale hlavně sehnali hlídání pro děti. Aby to pro někoho nebylo matoucí jel jsem s
manželkou.
Ve středu ráno jsme vstali provedli rutinní ranní věci, předali děti a vydali se na letiště. Cesta do
Brna se celkem dala, samozřejmě čím blíže k Brnu jsme byli, tím hustší doprava. Parkli jsme auto,
celkem blízko zastávky, ze které nám odjížděl bus na letiště. S menším zpožděním co jsme nabrali
cestou, jsme docela netrpělivě čekali na bus, který samozřejmě jak velí Murphyho zákon měl něco
lehce přes deset minut zpoždění, ale i tak jsme se na letiště dostali asi hodinu před odletem.
Přibližně za 20 minut jsme prošli bezpečnostní i pasovou kontrolou.
Odlet byl včas a let bez problému. Po pásové kontrole na letišti Stansted jsme se vydali na vlak, ten
jsme našli v pohodě. Cesta nám uběhla rychle, jen jsme byli trochu nervózní z toho, že jste stále
ještě neměli lístky. Ty nakonec dorazili během středy a tak jsme si mohli užít náš pobyt v Londýně
bez zbytečného stresu.
Středu, čtvrtek i pátek jsme si vyhradili na prozkoumání města a sobotu si čistě nechali jen na
zápas.
Prošli jsme si asi ty nejznámější místa (např. China town, pár muzeí, památník velkého požáru,
katedrálu svatého Pavla a pár starších kostelů, Tower Bridge, Sky Garden, Harrolds, Tate modern,
Westminster a několik dalších míst). Na příště nám zůstala ještě prohlídka stadionu, tu jsme bohužel
nestihli. Hodinky nám nakonec ukázaly, že jsme nachodili 88 km, i přesto že jsme docela dost
využívali metro a nadzemku.
Na sobotní zápas vyšlo super počasí, takže jsme si za slunečného dne stihli projít Highbury a taky si
užit trochu slunce v parku. Kolem 1 jsme vyrazil na stadion, což bylo dvě hodiny před zápasem.
Takže jsme se stihli podívat na konec zápasu Newcastle – Man. City, udělat pár fotek a zkouknout
rozcvičku. Bohužel rozcvička byla na opačné straně, tak jsem nemohl nic moc okoukat. 😀 Místa
jsme měli celkem nahoře za brankou, ale výhled byl výborný a první wow dojem ze stadionu se
snad ani slovy popsat nedá, tedy rozhodně ne s mými literárními vlohami.
Postupem času se stadion začal plnit a když začali hrát Clash – London Calling tak jsem měl úplně
husinu. Potom ještě chorál North London Forever, tak to už jsem se trochu bál, že se probudím a
zjistím, že to byl jen sen.
Zápas z tribuny vypadal celkem jednoznačně, v prvním poločase naprostá dominance. Snad jen
nějaké momenty ze začátku, kdy jsme jim několikrát odevzdali zadarmo balon. Dominantní výkon
se podařilo podpořit dvěma góly, ale mohlo a mělo jich být víc. Druhý poločas moc dobře nezačal a
dva inkasované góly ze zápasu udělali drama. Aktivita na hřišti byla jasná, ale vždy tomu něco
chybělo ve finální fázi, nutno dodat, že brankář hostů zachytal výborné utkání.
S každou minutou bylo cítit na tribunách větší napětí, ale i víru, že zápas dokážeme rozhodnout.
Velký vliv na hru ke konci zápasu z mého pohledu měl Ethan Nwaneri, který přinesl velkou aktivitu
a skvělé individuální akce. Byl jsem velice rád, že dostal příležitost a ukázal co umí. Obrovský
potenciál, tak snad jej bude moct rozvinout na plno.
Ke konci zápasu, když atmosféra na stadionu hnala hráče za gólem přišel roh, ze kterého dal
Trossard gól. Takový výbuch emocí na tribunách, to jsou přesně ty momenty, které na fotbale máte
velice rádi, proč jej sledujeme a hrajeme.
Čtvrtý gól pak ještě haluzově přidal Havetz. Za něj jsem taky rád, mám k němu v některých
momentech dost výtek, ale odvede neskutečnou porci práce a zároveň se mu poslední dobou daří i
střelecký, i když gólů by mohl mít více.
Když bych měl zápas zhodnotit jako celek, tak přinesl snad vše co mohl. Spoustu gólů, drama,
velké emoce, vítězství a tedy tři body pro nás.
Za mě naprostá spokojenost. Doufám, že i ostatní při jejich výjezdech na zápasy budou mít taky
možnost sledovat naše vítězství.
Chvíli jsme ještě zůstali na stadionu a pak se vydali na nadzemku pro věci na hotel. Do vagonu
jsme se nacpali jen tak tak, ale vyšlo nám to. Vyzvedli si věci a vydali se na letiště, zpátky jsme
zvolili let do Vídně a odtud pak busem do Brna, časově nám jiná varianta nedávala smysl. Cesta
zpět proběhla v pohodě. Sice jsme odlétali asi o třicet minut později, ale měli jsme ve Vídni
rezervu, tak nám to ani nevadilo. Vše nám navazovalo suprově, takže jsme nakonec byli doma
kolem páté ráno.
Pokud jste dočetl až sem, tak díky, snad vám čtení tohoto textu nepřineslo žádnou psychickou újmu.
Mějte se všichni hezky a díky všem co se starají o tento web a cely fanklub.
Davson, an30
