Ahoj, v diskuzi jsem si všiml množících se dotazů na prohlídku Emirates Stadium. Protože mám čerstvou zkušenost, popsal jsem ji níže v pár řádcích.
Už dlouho jsme s přítelkyní plánovali výlet do Londýna, ve kterém sídlí naše dvě srdeční záležitosti – Arsenal a Harry Potter. Arsenalu fandím už někdy od časů Neporazitelných a i Evička v posledním roce viděla mnohem víc kouzel od Martina Ødegaarda než od Severuse Snapea (dobrovolně – pozn. redakce). Kvůli pracovním a vlastním fotbalovým povinnostem nebylo jednoduché najít termín na návštevu anglické metropole, nakonec jsme ale přecejen poslední únorový týden odcestovali do země (nejen) fotbalu zaslíbené. Arsenal bohužel brzy vypadl z FA Cupu a tak padla poslední naděje, že bychom mohli na našem výletu vidět zápas Gunners přímo z tribuny. Arsenal ale nabízí možnost návštěvy Emirates, takzvanou Stadium Tour. Lístky stojí v přepočtu na naše 970,- za osobu a koupíte je ve fanshopu přímo na Emirates. Je tu i možnost zakoupení lístků elektronicky, ale co jsem se dočetl, vždy se dostanete bez problému přímo na místě. Prohlídky se konají každý den, ale ve výjimečných případech jako jsou dny, kdy se na ES hraje zápas nebo se tam koná jiná akce, je Tour zavřená. Vše vždy avizují na stránkách, takže než vyrazíte, radši mrkněte a zkontrolujte. Nám se to málem stalo osudným a až ve vlaku z letiště do centra Londýna jsme zjistili, že od úterý do čtvrtka je Stadium Tour zrušena (přiletěli jsme v pondělí). Takže jsme jen odložili zavazadla na ubytování a vyrazili rovnou k našemu chrámu.
Po zakoupení lístků ve fanshopu vás rovnou nasměrují do garáží pod ES, kde prohlídka začíná. Dostanete menší tablet se sluchátky, které si můžete po skončení nechat a ve kterých posloucháte anglický komentář k jednotlivým bodům prohlídky. My osobně jsme si spíš užívali zážitek ze stadionu a sluchátka brzo odložili. Postupně si projdete zázemí – prostory pro příbuzné hráčů, místnosti s vystavenými trofejemi, místnosti věnované legendám klubu. Další na co bych si dal pozor jsou fotografové, kteří vás (když chcete) vyfotí s poháry v průběhu prohlídky. Na konci jim pak dáte papírek se svým číslem a oni vám vytisknou dva papíry s vaší fotkou za 25 liber. Kdybychom to věděli tak tohle vynecháme, docela nás to zklamalo a za ušetřený peníz bychom pořídili mnoho lepších věcí v shopu. Jinak si všechno samozřejmě můžete vyfotit sami a bez placení. Pokračuje se do V.I.P. lože, ze které je parádní výhled na hřiště. Výtahem se pak dostanete do prostor kabin, nejdřív do šedé, nudné pro hosty, poté do parádní pro naše borce. Tady nás potěšil sympatický pán securiťák, který nám ochotně udělal fotky ze všech různých úhlů. Hned vedle je krásná kancelář Mikela Artety. Z kabin se jde do tunelu na hrací plochu, můžete si sednout na střídačku a omrknout nejlepší pažit Premier League. Na závěr pak uvidíte místnost, kde se konají tiskové konference, místnost pro rozhovory s hráči a novinářskou sekci. Tou vede cesta zpět do fanshopu, kde jste začínali a kde jsme my měli to štěstí potkat asi nejslavnějšího fotografa našeho týmu – Stuarta MacFarlanea.
Vstupenka na tour platí i do muzea Arsenalu, které se nachází na druhé straně stadionu a nabízí spoustu zajímavých artefaktů, jako třeba kus trávníku ze středového kruhu Highbury, kopačky bývalých hráčů, dresy z nezapomenutelných zápasů a spoustu dalšího. Mezi prohlídkou Emirates a muzea jsme se zastavili v Little Wonder Caffé, což je podnik hned naproti fanshopu, kde si můžete dát kafe a kus žvance s výhledem na Emirates. Potom, co jsme si prošli celé muzeum (a asi desetkrát obešli stadion), jsme zamířili pozdravit stařičké Highbury. Tenhle skvost jsem zatím viděl jen z televize, při mé první návštěvě Arsenalu jsme ho nestihli. U tribuny East Stand na nás hned dýchla atmosféra starých časů, kdy se zde mimo mnoha jiných legend Arsenalu proháněli slavní Invincibles Thierry Henry, Patrick Vieira nebo Robert Pires. Otevřenými dveřmi se nám podařilo dostat i dovnitř bytového komplexu, který je uvnitř na místě bývalého hřiště a kde jsou dnes zahrady a byty. Stát na místě, kde bývala branka pod tribunou Clock End byl taky zážitek. Za netradičně slunečného anglického počasí jsme se cestou po Avenell Road vydali směr stanice metra Arsenal a naše dobrodružství v severním Londýně se chýlilo ke konci.
Každému kdo ještě na prohlídce nebyl ji určitě můžeme doporučit. Cestou po Londýně jsme potkali ještě další stadiony – jeli jsme kolem kurníku a stáli i před branami Olympijského stadionu West Hamu, ale náš je samozřejmě nejhezčí. Zkrátka všude dobře, doma nejlíp!
Tomáš a Evička
