Zdravím všechny fanoušky Arsenalu na Gunners.cz.
Skončila nám sezona a je čas na její rekapitulaci. Nebudu si brát servítky, pustím se do kritiky hráčů a ohodnotím působením kanonýrů v právě uplynulé sezoně 2011/2012. Začíná nám okurková sezona a právě proto je to přímo ideální čas zhodnotit sezonu minulou a podívat se na to, jak jsme si vlastně vedli. Jak každý z nás ví, byla to rozporuplná sezona plná vrcholů a pádů. Pojďte tedy semnou zavzpomínat na minulost.
Začátek sezony byl pro Arsenal nejhorší za hodně dlouhou dobu. Spousta hráčů začala opouštět naše řady a posily byly v nedohlednu, i když noviny byly přestupových spekulací plné. Hráči jako Fabregas, Clichy, Nasri a další už za nás nechtěli hrát. Nejcitelnější ztráta přišla v podobě mozku týmu, Francesca Fabregase. Ztráty byly citelné a přišly potupné porážky od Liverpoolu, rekordní od Manchestru United a smolná od Blackburnu. Výše zmíněnou porážku od United bych pasoval na největší PÁD této sezony. Nikdy jsem neviděl tak zlomené hráče. Nevěděli, co mají dělat a Fergusonova parta si hrála s Arsenalem jako kočka s myší. Nejhorší prohra v historii a především ostuda. Nálada v kabině musela být na bodu mrazu. Díky tomu byl náš milovaný klub v tabulce na samém dně. Na kontě byly čtyři body z patnácti a většina z nás volala po odvolání Bosse. Já sám jsem si nebyl jistý tím, jestli je Wenger ještě ten pravý pro tým. Mé pochyby však dokázal vyvrátit, za což jsem mu vděčný.
Nikdy by se to však Wengerovi nepodařilo nebýt Robina Van Persie. Tento hráč, kapitán, smrtelník, dle mého spíš polobůh, vytáhl náš tým zpátky pod vrchol. Už minulou sezonu nás neskutečně táhl. Překonal rekord v počtu vstřelených branek ve venkovních zápasech za sebou a v trhání rekordů pokračoval i tuto sezonu. Díky němu můžeme být opět hrdí na to, že máme v týmu opravdového střelce, který bojuje za tým. První pořádný kapitán po odchodu Henryho. Začalo to už na Chelsea. To byl pro mne PRVNÍ VRCHOL této sezony. Persie hattrickem sestřelil londýnské rivaly na jejich hřišti. Naše heslo „Proud to be Gunner“ hned dostalo nový rozměr. Fanoušci začali hned používat další oblíbené heslo „we don’t need batman, we have robin“. Sám hráč se zmínil, že se mu velmi líbí. Nedivil bych se, kdyby se brzy začal považovat za další legendu našeho milovaného týmu.
DRUHÝM VRCHOLEM byl návrat krále do našeho týmu. Byl to snad nejemotivnější fotbalový moment mého života, když vystřelil výhru proti Leedsu. Naprostá nádhera až mi slzy tekly. Někdo psal, že takový příběh by nenapsali ani v Hollywoodu a měl pravdu. Ještě důležitější gól vstřelil proti Sunderlandu. V posledních minutách na 2:1, další úžasný moment. Ještě dnes si vzpomínám na rok 2007, jak jsem četl článek, že opouští Arsenal. Byl jsem z toho úplně v šoku a jeho návrat byl snad ještě emotivnější než odchod. Jeho druhé loučení jsem však už nebral tak zle. Dobře totiž vím, že LEGENDA se znovu vrátí a nebude to jen na skok.
TŘETÍM VRCHOLEM si dovolím označit Rosického. Tomáš se tak neuvěřitelně herně zvedl, až jsem se koukal s otevřenou pusou, co v jednatřiceti dokáže oběhat. Trochu mi je líto, že nenastupoval dříve místo Aarona, ale to už je jedno. Rosa ukázal všem, že na to má a že může být klíčovým hráčem ve svých letech. Jeho nejslabší stránkou byly rozhodně góly a to větší radost jsem měl, když dal rozhodující branku v zápase proti Tottenhamu, který jsem zvolil ČTVRTÝM VRCHOLEM sezony. To jak se dokázali hráči během zápasu zvednout i přes dvoubrankovou ztrátu a nadělit Spurs 5 golů jako výslužku muselo nesmírně potěšit každého fanouška. Radostí jsem skákal při každém gólu. Hráči uvařili pořádný slepičí vývar a v závěru sezony by tohle jídlo i Pohlreich ohodnotil nálepkou. Tento zápas do jisté míry v devadesáti minutové zkratce ukázal výkon našich borců v této sezoně.
Posledním VRCHOLEM a zároveň PÁDEM bych označil osmifinále Ligy mistrů proti AC Milán. Zápasy pro nás jako den a noc, oheň a voda, zkrátka úplný kontrast. Byli jsme před zápasem v Itálii naivní, že bychom si dokázali odvést podobný výsledek jako před několika lety parta kolem Fabregase a Flaminiho. Hráči dostali čtyři góly, jen to hvízdlo a s ostudou se jelo domů. O to více bylo zajímavější, jak si s tím porad hráči v odvetě. Po prohlášeních, že tým to nevzdává a bude bojovat, jsem měl trochu strach, protože většinou po prohlášeních v novinách bývají nejhorší výkony na hřišti. To se však tentokrát nesplnilo a hráči podali nesmírně dobrý výkon, který bych pasoval na nejlepší, co jsem letos u nás viděl. Útočný, přesný fotbal bez chyb. Fantazie, kterou bychom chtěli vidět každý zápas. Chyběl však gól, abychom mohli pomýšlet na postup. I přesto si myslím, že každý z nás mohl být opět hrdý na tým, kterému fandí. Hráči ukázali, že se nevzdají bez boje. Arogantnímu Ibrahimovičovi aspoň pořádně sklaplo.
Možná někteří namítnou, že jsem zapomněl na jednu podstatnou vložku. Nezmínil jsem totiž vůbec zranění, které provázela naše mužstvo touto sezonou. Nevím, zda má vůbec smysl to rozmazávat. Zraněných máme každý rok spoustu stejně jako vždycky. Nutno podotknout, že i ostatní týmy trpí na zranění. Nejhorší na této sezoně bylo, co se týče zranění to, že převážně decimovala naše obranné řady. Letos za nás nastoupilo v obranné čtveřici celkem 12 různých hráčů, pokud jsem na někoho nezapomněl, což je úctyhodné číslo. To ani nepočítám, v kolika kombinacích jsme nastoupili. Tomu by i odpovídalo vysoké číslo v kolonce inkasovaných branek, které se zastavilo v lize na ostudných 49. Naše obrana je tedy v počtu obdržených branek 8. v lize.
Všechno už je pryč. Před námi je fotbalové Euro a menší přestávka od ligových soutěží. Doufejme, že přijdou posily, které dotáhnou Arsenal na vrchol, protože jen tam by měl být tento klub s kánonem ve znaku. Doufejme také v setrvání Robina, protože jen za nás by měl dávat góly nebo ne?
Gundinho
(blog vyjadřuje osobní názory autora a nebyl redakčně upravován)
