Samozřejmě že o našem středečním soupeři v Lize mistrů lze najít spoustu informací na různých internetových serverech, některé to ani nezajímá a jsou názoru, že musíme porazit kohokoliv, pokud chceme do finále (toho názoru jsem i já), jiní zase propočítávají všemožné statistky a odhadují, jak by mohl zápas dopadnout.
Já nejsem zastáncem statistik, nicméně i vzhledem k tomu, že můj dobrý kamarád AC Milán již odmalička fandí, rozhodl jsem se alespoň krátce přiblížit našeho osmifinálového soka a jeho současnou formu.
Tak tedy kdo že nás to vlastně čeká?
AC Milán, úřadující italský mistr, klub kontroverzního politika, podnikatele a mnoho dalšího v jedné osobě, Silvia Berlusconiho.
Klub, jemuž se přezdívá Rossoneri (červenočerní) byl založen v roce 1899 (tedy později než Arsenal). Sídlí na stadionu Giuseppeho Meazzi (San Siro) a na svém kontě má však již 18 italských titulů. V této sezóně je momentálně (v neděli odpoledne) 1. o 2 body před Juventusem, ten má však dva zápasy k dobru. Navíc právě s Juventusem prohrál v týdnu v 1.zápase semifinále Coppa Italia na domácí půdě 1:2.
Jeho forma v posledních dnech není zdaleka nijak oslnivá. Po skvělém startu se skvěle šlapající stroj zasekl. Za poslední měsíc odehráli Rossoneri 9 zápasů, z nichž si sice připsali 5 výher (1 až v prodloužení v poháru), z posledních 5 zápasů však vyhráli pouze dvakrát. Včera ve šlágru kola zdolali na stadionu Friuli Udinese 2:1 díky obratu v závěru (77. a 82.minuta) i přes početnou marodku (Abbiati, Boateng, Flamini, Cassano, Yepes, Aquilani, Gattuso, Pato, Merkel, Strasser a Nesta, navíc Ibrahimovic a van Bommel byli vykartovaní).
Arsenal však na Italy umí a zvlášť na jejich půdě. S AC Milán se utkal čtyřikrát. V sezóně 1995/96 sice padl (0:0 doma, 0:2 venku), to je však jedna z mála smutných vzpomínek na San Siro. Ve druhém střetnutí těchto dvou gigantů Arsenal oplatil svému sokovi stejnou mincí a po další domácí remíze 0:0 se opakoval i výsledek 2:0 na San Siru, tentokrát však ve prospěch Arsenalu, který tak senzačně díky gólům Fabregase a Adebayora postoupil dál. Všichni jistě máme ještě v paměti senzační Fabregasovu ránu snad ze 30 metrů a Adebayrovo pojistku v 94.minutě po asistenci Thea. Arsenal pak o kolo dál zastavil rozhodčí na Anfield Road.
Ještě lepší výsledek si Arsenal ze San Sira přivezl v roce 2003, tehdy rozprášil na zdejším stadionu největšího rivala AC, milánský Inter, 5:1! Navíc další skvělou vzpomínku na Itálii má Arsenal z Říma. Tam zvládl v osmifinále LM 2008/09 infarktový penaltový rozstřel (7:6) a postoupil do čtvrtfinále (tenkrát naší spanilou jízdu zastavil až v semifinále Manchester United).
I nyní nás tedy čeká v osmifinále italský celek. Tentokrát však budeme (na rozdíl od předchozích dvou zápasů) začínat venku. Pokud i tentokrát Arséne Wenger udrží svou sérii a neprohraje ve vyřazovacích zápasech LM na italské půdě, můžeme si do Londýna přivést slušný výsledek do odvety. Základem bude určitě vstřelit gól, proti italské defenzivě se nám totiž bude prosazovat těžko (AC doma 0 golů, AS Řím 1 gól ve vyřazovacích zápasech).
Jedinou výjimku tvoří Juventus, který jsme zdolali na cestě do finále 2005/06. Tehdy jsme dokázali vstřelit doma 2 branky a výhru 2:0 potvrdit v Turíně bezbrankovou remízou. I tady však platí neporazitelnost na italské půdě.
Výhodou AC však mohou být nejen zkušenosti ale i celková soudržnost kádru. Ze strany Arsenalu totiž pamatují z těch, kteří mohou být ve středu na hřišti, poslední souboj s AC pouze Theo Walcott a Bacary Sagna. Oba střelci (Adebayor a Fabregas) již Emirates opustili.
Naopak na straně AC tenkrát chyběla momentálně největší hvězda Milána, Zlatan Ibrahimovic. Ten je suverénně nejlepším střelcem italského giganta. S 21 brankami vládne klubovým statistikám, až daleko za ním (pouhá třetina jeho zásahů, tedy 7) patří Kevinu Princi Boatengovi, kterého jsme měli možnost vídat i v Premier League (Portsmouth, Tott*nham).
Na druhé straně my nepotřebujeme Ibrahimoviče (ani Batmana), máme svého Robina, který, snad i ve spolupráci s Titim, nám vystřílí postup. Tedy alespoň já v to věřím.
Sestavu bych nejradši viděl takto.
V brance asi není třeba diskutovat, Wojta je jasnou jedničkou, má formu a ve dvojzápase, ve kterém bude padat málo gólů je jednoznačnou prioritou.
Obranu bych nejradši viděl v následujícím složení. Napravo Sagna. Po zranění už by měl být zpět v takové formě, aby zvládl tento zápas. Navíc má z hráčů, kteří mohou tento zápas na RB odehrát nejlepší mix dispozicí a zkušeností na pravého beka. Stoperská dvojice by měla být Koscielny a Vermaelen. Když hrají spolu, je naše obrana prakticky bezchybná. Skvěle se doplňující dvojice, která diriguje obranu. V poslední době výborný Koscielny s na stoperu skvěle hrajícím Thomasem… Nalevo nás bude asi trošku tlačit bota, nejsem si jistý, jestli Coquelin unese tíhu tak velkého zápasu, bohužel jinou alternativu asi momentálně nemáme.
V záloze je post defenzivního záložníka i přes zjevnou únavu Songa jasný, k němu bych přidal Tomáše Rosického a Mikela Artetu. Samozřejmě bude nejspíš hrát Aaron, už z toho důvodu, že dal gól a je odpočatější. Můj názor je ale ten, že Tomáš má jednak více zkušeností, jednak je lepší směrem dozadu než Aaron a hlavně v případě, že nastoupí Arteta (o čemž nepochybuji), bude režisérská práce právě na jednom z dvojice Ramsey-Rosický. A dle mého názoru je Tomáš v tomto stále ještě o chloupek lepší než Aaron. Očekávám však, že nastoupí trio Song, Arteta, Ramsey.
Útok je pro mě největším otazníkem. Na tom, že bude hrát Robin se shodneme asi všichni, otázkou zůstává, koho k němu. Nejjednoznačněji se jeví dvojice Walcott, AOC, ale… Těžko počítat s tím, že Milán nechá otevřená zadní vrátka, pak je Theo na hřišti prakticky zbytečný. Alex by si podle mě místo na hřišti určitě zasloužil, nevím ale, kdo by měl nastoupit místo Thea. Park, Chamakh i Arshavin jsou naprosto bez formy (a pokud ji Andrej má, tak je líný nám jí ukázat – z jedné asistence nedělám haló). Tím pádem zbývá prakticky pouze Henry. Pobřeží Slonoviny se bohužel dostalo až do finále APN a Gervinho tak zřejmě v Miláně nepomůže. Samozřejmě nečekám, že by AW nasadil Titiho s Robinem od začátku k sobě, dle mého pošle do základu opět Walcotta, tady se ale ukazuje, jaká je škoda, že nejsme navyklí i na systém 4-4-2. Pak by mohla nastoupit záloha ve složení Rosický, Song, Arteta, AOC/Ramsey a vepředu duo RvP, Henry.
No, dost už bylo statistik, dohadů a spekulací. V loňské sezóně Ligy mistrů vypadli Rossoneri v osmifinále s Tott*nhamem, doufejme, že ani letos nepřejdou přes první kolo vyřazovací části a nepřijdou si na klub ze severu Londýna (tentokrát na ten lepší).
Článek jsem psal i kvůli tomu, abychom si zkrátili čekání na středu, já osobně se už nesmírně těším, takže uvítám jakékoliv diskuze a reakce pod článkem.
Na závěr jedno VIDEO, které už se tu objevilo i v komentářích, ale k tomuto článku zkrátka patří:
Tak co, taky už se nemůžete dočkat?
sestinozen, foto ilustrační
(blog vyjadřuje osobní názory autora a nebyl redakčně upravován ani krácen)
