{tab=profil}
Tak slíbené překvapení je tady. Věnuje se největší hvězdě a spasiteli u kormidla AFC od dob legendy na lavičce Herberta Chapmana. Bude to trošku delší tak se dobře usaďte. !!Aktualizováno!! – k výročí AW na pozici managera Arsenalu.
Malý Arsene spatřil světlo světa 22. října 1949 ve Štrasburku. S fotbalem se zapletl už v útlém věku ve Francii. Jeho kariéra začala v roce 1969 ve třetí divizi, kde působil jako amatérský fotbalista a na této úrovni působil ve třech klubech. Konkrétně v klubech Mutzig, Mulhouse a Vauban. Poté se z něj stává profesionální hráč francouzského klubu ze Štrasburku, který byl tehdy na špičkové úrovni. V roce 1978 si odbývá debut proti knížecímu klubu z Monaka. V roce 1979 vyhrává se Štrasburkem titul, ale na trávník se podíval třikrát za celou sezonu.
Sám cítí, že jako profesionál za moc nestojí, a proto se zapisuje na universitu ve Štrasburku. Z té si odnáší vzdělání z ekonomie (že by základ pro nákupy a prodeje??). Nicméně zároveň získává diplom trenéra, který si vyzvedává v Paříži. Následně nastupuje ve Štrasburku na pozici trenéra mládeže. Tehdy získává cit pro fotbalové talenty, který později využije. V roce 1983 získává místo asistenta trenéra v Cannes. Jeho první zkušenost s postem hlavního kouče získává o tok později v Nancy, ale není to zrovna nejpovedenější angažmá, jelikož klub sestupuje. Pak následují měsíce tápání.
V roce 1987 je však ukončuje, když příjmá místo trenéra v Monaku a tam také poznává, jaké to je, být úspěšným koučem. Zakotví tam na 7 dlouhých a hezkých let. V roce 1988 vyhrává cenu Nejlepšího manažera roku ve Francii za výhru Monaka ve francouzské lize. Rok 1989 se nese ve znamení zlepšující se práce v Monaku. Klub se umisťuje na druhém místě v lize, prohrává ve finále Francouzského poháru a končí ve čtvrtfinále Poháru vítězů pohárů. O rok později knížecí klub končí třetí a v PVP se probojoval do semifinále. Rok 1991 je vcelku úspěšný, jelikož Monako skončilo druhé a vyhrálo národní pohár. Do týmu přivedl hráčské osobnosti jako Glenn Hoddle nebo Jürgen Klinsmann . V roce 1992 byl blízko k vítězství v PVP, ale vše překazil německý celek z Brém. Liga končí taktéž stříbrem. Finále národního poháru se nehraje.
Co naplat, že v roce 1994 tým došel do semifinále, když v lize končí až devátý. AW si chtě nechtě musí sbalit kufry a stěhovat se jinam. Je vyznamenán za uplynulých šest let a stěhuje se do japonského celku Grampus Eight. Vytáhl tým ze dna J-Ligy a skončili třetí. Avšak vyhráli Císařův pohár (???). AW dostává cenu pro Nejlepšího manažera. Další sezonu byli druzí a vyhráli japonský Super pohár.
Pak přišel osudový den. Konkrétně bylo 28. září 1996. AW vystřídal na lavičce AFC Bruce Rioch a stal se tak prvním mužem na lavičce AFC, který nepochází z Britských ostrovů. Na radu nového francouzského manažera byli zakoupeni dva hráči. Konkrétně Remi Garde ze Štrasburku a Patricka Vieira z AC Milán. Následně přišli i Emmanuel Petit z Monaka, Nicolas Anelka z PSG a Holanďan Marc Overmars z Ajaxu Amsterdam. Fans AFC byli překvapeni a skeptičtí k invazi francouzů do klubu. AW však v sezoně 1997/98 (jeho první celé na Highbury) tyto obavy vyvrátil, když tým získal ve své historii druhý double za vítězství v lize a F.A. Cupu. Sezona byla výjimečná pro dva francouzské hráče. Byli to Petit a Vieira, kteří byli u triumfu Francie na MS 1998. AW a celý klub i fanoušci se od téhle sezony museli zvyknout, že na soupisce chybí jméno legendy AFC Ian Wright, který nastřílel 185 gólů (překonal Thierry Henry). AW navíc získává titul Nejlepšího manažera Premierleague za uplynulý rok.
Další sezonu jsme viděli Arsenal zvítězit v Charity Shield, ale v Premierleague to bylo „pouze“ druhé místo. V sezoně na přelomu milenia jsme vyhráli nad ManWho Charity Shield. Ale je to malá záplata na ránu, kterou způsobila prohra AFC ve finále poháru UEFA s tureckým týmem Galatasaray Istambul. Do týmu přišli Robert Pires a Sylvain Wiltord. Avšak hráči reprezentující zemi galského kohouta si přišli na své na EURU 2000 v Belgii a Nizozemí, kde si vychutnali triumf. V sezoně 2000/01 se tým umístil na dvou druhých místech. A to v Premierleague a v F.A. Cupu. V lize Mistrů se tým dostal do čtvrtfinále, ale španělská Valencie byl soupeř nad síly týmu z Highbury.
Přišla další parádní sezona v podání celého týmu. Třetí double v historii se dostavil po čtyřech letech od toho druhého. Hned na začátku sezony jsme si zajistili vítězství nad Chelsee v Charity Shield. Vítězství na cardiffském stadionu bylo v podobě 2:0 pro nás. Dvanáctý titul mistra Premierleague byl doma a mohlo se slavit. AW získal další titul Nejlepšího manažera Premierleague za uplynulý rok (už po druhé). Další sezona sice nebyla tak úspěšná, ale Gunners obhájili jako první klub za posledních 20 let F.A. Cup, když AFC porazilo Southampton 1:0 zase v Cardiffu. AW s týmem získává v Anglii úspěch za úspěchem, ale fotbalová Evropa leží ladem.
Ani sezona 2003/2004 na tom nic nezměnila, ale AW zapsal zlatým písmem název klubu do historie Premierleague. Tým dokázal nemožné, když nebyl v soutěžním kole Premierleague poražen a po právu tak získal mistrovský titul s náskokem 11 bodů na druhou Chelsea!! Klub byl blízko čtvrtému double, avšak jsme překvapivě vypadli v semifinále F.A. Cupu. Do klubu přišli dva španělé. Jose Antonio Reyes a Cesc Fabregas, který se stal nejmladším fotbalistou, který kdy hrál dal gól v bohaté historii Arsenalu. Přišlo EURO 2004 a mnoho hráčů Arsenalu přijalo pozvání k reprezentaci svých klubů. AW dal sbohem starším hráčům (Wiltord, Kanu a legendě AFC Keown) a koupil další mladé hráče: Robin van Persie (HOL), Manuel Almunia (SPA) a Mathieu Flamini (FRA) se mají stát oporami klubu (že by se projevil diplom z ekonomie?)
Ale v sezoně 2004/05 přichází tvrdá rána. Prohráváme na Old Trafford 2:0. tým se z agónie dostává dlouho, avšak na konci sezony zabere a obsadí 2. místo. Tým lodivoda AW získal 83 bodů což by dříve stačilo na mistrovský titul, ale Chelsea má lepší sezonu a tak ukořisťuje první titul po dlouhých padesáti letech. Gunners si zpravují chuť, když vyhrávají F.A. Cup nad ManWho na penalty, ale přecejenom je to jen slabý revanš za konec serie.
Následující sezona (jak jistě tušíte, že jde o sezonu 2005/2006) se nese ve znamení loučení s oporou a skutečným symbolem klubu. Pro ty, kteří usilovně přemýšlí nad jménem člověka, jenž by se mohl honosit takovou slávou, chci upozornit, že se jedná o stadion Highbury. Arsenal hraje velmi dobře v LM, ale liga jaksi pokulhává. Přesto AW neztrácí ani kapku přesvědčení, že se vše dotáhne do vítězného konce. Bohužel účinkování v LM končí těsně pod vrcholem, když týn Wengera prohrává 1:2 se španělskou Barcelonou. Pro AW je prohra ještě ,pikantnější, že se jedná o prohru na „domácí“ půdě v Paříži (vy, kteří jste si zapamotavli, že právě tam AW složil trenérské zkoušky, máte pochvalu). Tým v infarktovém finiši končí na 4. místě tabulky a zajišťuje si předkolo LM na úkor Sp*rs.
AW přichází s taktikou mladých nadějných hráčů. Byla způsobena i stavbou nového stadionu a tudíž i nedostatku peněz. Ale zatím se to vyplácí. Avšak tito hráči ukazují že umí hrát a že mají chuť se rvát. Chybí jim jen zkušenosti. Ovšem i oni rychle nabývají půdy pod nohama a jejich výkony jsou čím dál lepší. A co říci na závěr o člověku, který se „skrývá“ pod jménem Arsene Wengeri? Snad jen to, že mu děkujeme za to, že vytáhl tým na výslunní a týmu vtiskl nádherný styl hraní fotbalu, při kterém oko lahodí a srdce plesá. Nezbývá nic jiného než doufat, že spojí svojí celou zbývající kariéru s Arsenalem a dovede ho ke konečnému triumfu na mezinárodním poli a pěkným výsledkům v domácí soutěži.
.
Nyní mi dovolte pár posledních slov nakonec tohoto nekřesťansky dlouhému článku. Tak jako si mnozí nedokáží představit pirátskou loď, která plení obchodní lodě, bez kapitána s dřevěnou nohou, hákem místo ruky, tak já si nedokážu představit současný Arsenal, který plení hřiště soupeřů, doma nedává šanci a hraje nejhezčí fotbal na světě, bez lodivoda, jehož jméno zní Arsene Wenger…
{tab=fotky}
{tab=video}
{youtube}nSVF4hFQxjY{/youtube}
{/tabs}
