Různé zprávy naznačují, že se Arsenal pokusí o snížení třízápasového trestu pro Pierra-Emericka Aubameyanga. Nejedná se o odvolání v pravém slova smyslu, ale podle nařízení je možné tvrdit, že úroveň trestu je nespravedlivá.
Je to zajímavé, protože je to dlouhodobý problém, kdy je trest vyhodnocen bez ohledu na kontext. Takže všechny činy závažného faulování, nebo násilného chování znamenají automaticky STOP po dobu tří zápasů, bez ohledu na úroveň faulu, nebo „násilí“. Je to minové pole, a nikdy se o něm pořádně nediskutuje – s výjimkou závažného incidentu.
Osobně připouštím, že jsem v této konkrétní situaci trochu znepokojený. Obávám se toho, jak budeme schopni střílet branky bez našeho kapitána. Myslím, že jsme na něm velmi závislí, a raději bychom ho měli ve svém týmu, než naopak – zejména proti Chelsea. Nemyslím si, že by ze strany Aubameyanga existoval nějaký záměr nebo vztek, byl tam jen pozdě, ale nic to nemění na tom, že to vypadalo velmi zle a důsledky pro Maxe Meyera by mohly být vážné. Pokud se mu z toho podaří vyváznout jen s modřinami a nataženými vazy, bude mít velké štěstí. Nemůžeme být ale překvapení, pokud to bude horší.
Jen jsem si vzpomněl na jeden komentář: „Není to takový typ hráče.“ A pokud jste fanouškem Arsenalu, musí vás to trochu znepokojit. V průběhu let jsme mohli vidět otřesné zákroky na naše hráče, a některé z nich vedly k vážným zraněním. Kotník Abu Diabyho byl zničen Danem Smithem, Eduardovu nohu zlomil Martin Taylor, Ryan Shawcross zlomil nohu Aaronu Ramseymu v zápase proti Stoke. Nikdo nebyl „takovým hráčem“.
Jediné, kde si myslím, že byla frustrace a prvek vzteku, byl zákrok na Diabyho. Myslím, že to bylo na konci zápasu a Smith to udělal úmyslně. Čekal, že to bude tak vážné? Pochybuji, ale i tak se pro fanoušky Arsenalu stal „personou non grata“. Teď tím neříkám, že Aubameyang je jako Dan Smith nebo Shawcross, ale je vinen za zákrok, který kdyby byl na našeho hráče, měli bychom hlavy v dlaních, protože by se to „stalo znovu“.
Mohu porozumět tomu, proč chce Mikel Arteta snížení trestu? Samozřejmě. S hráči pracuje už několik týdnů, a v této době jsme byli závislí na Aubameyangovi. To je něco, čeho si musel být vědom, už když byl povolán. Máme příliš málo branek od ostatních hráčů, abychom se nebáli jeho nepřítomnosti. Také bychom mohli namítnout, že oproti tomu, kdy o víkendu Liverpoolský Andy Robertson odešel bez karetního trestu, kdy zatnul kolíky do soupeřovi holeně, jsou tři zápasy pro Aubameyanga příliš. Cítím to na základě naší vlastní historie, je to zákrok, který si zaslouží zákaz tří zápasů.
Uvidíme, co se stane. Systém, ve kterém mohou být přidány další zápasy kvůli triviálnímu odvolání již neexistuje, takže to můžeme zkusit. Nemyslím si však, že bych zadržel dech nad tím, že se trest zmenší.
Děkuji Lewisi Ambrosovi za to, že mě upozornil na skvělý rozhovor s novým trenérem Barcelony Quique Setienem. Od roku 2017 měl na starost Real Betis, a povídal si se Sidem Lowem o jeho práci a o výhledu na hru. Samo o sobě je to velmi zajímavé, ale způsob, jakým mluví, jak fotbalové kluby plýtvají zdroji, kdy najímají a vyhazují lidi, je na místě:
„Někdy jsou učiněna rozhodnutí, která nedávají smysl, jako je podepsání trenéra, který má jasný profil, podepisování hráčů s jasným profilem, kteří se k tomu hodí, a pak ho v 10. týdnu vyhodí a uvedou trenéra, který je diametrálně protichůdný, se zcela odlišnou koncepcí fotbalu. Jaký to má smysl?“
Těžké se hádat, ale tento úryvek se mnou opravdu rezonoval:
„Nemůžete dnes udělat bílou a zítra černou. Příkladem je Barcelona: stanovili kritéria, která byla náboženstvím. Hrajte takto, takto a takto … přišlo 20 trenérů, kteří věděli, že to dokáží.“
„Potřebujete konzistenci a k tomu potřebujete ředitele. Musí to být obránci a garanti myšlenky. A pak máte odpovědnost: vyberete lidi, kteří pro vás pracují a musíte si vybrat dobře.“
Vím, že jsme prošli těžkým obdobím, a jsme všichni rádi, že jsme v rukou Mikela Artety, ale s nepříliš zpětným pohledem je neuvěřitelné, že board vybral Unaie Emeryho v roce 2018. Ne tak kvůli samotnému Emerymu, je třeba dodat, že byl jmenován v obtížné době, ale kvůli tomu, co od něj očekávali a proč řekli, že mu dali práci.
Už jsme to psal dříve, ale tady je to, co říkala hierarchie Arsenalu o tom, když ho učinili manažerem:
Stan Kroenke: „Sdílí naši vizi postupovat vpřed, stavět na platformě vytvořené Arsene Wengerem a chce pomáhat tomuto klubu těšit se větším úspěchům.“
Ivan Gazidis: „Unai má během své kariéry vynikající úspěchy, rozvinul některé z nejlepších mladých talentů v Evropě a hraje vzrušující a progresivní styl fotbalu, který dokonale pasuje na Arsenal.“
Přesto i zběžná zkouška jeho přístupu by jim řekla, že to není to, kým opravdu je. Jako klub jsme měli na mysli něco, co jsme chtěli od nového trenéra, a najali jsme někoho, kdo byl diametrálně proti této filozofii. V tomto smyslu Emery vždy selhal, a neustálý odsun od identity, s níž bychom se cítili dobře, mu taky nepomohl. Mám podezření, že právě proto byl Mikel Arteta tak jasný v tom, co chce udělat a jak to chce udělat. Na velmi základní úrovní je mnohem více v souladu s tím, v co doufáme a co očekáváme od týmu Arsenalu v moderní době.
Jmenování Emeryho určitě znamenalo červené vlajky nad těmi, kteří to schválili. Nemyslím si, že by o tom KSE nebo Kroenkové věděli více, a pokud jde o fotbal, myslím si, že Gazidis je obrovský bluffer. Musí však nést svůj podíl viny, stejně jako Raul Sanllehi, který usiloval o to, aby jeho krajan získal práci. Skutečnost, že někdo, kdo přišel z Barcelony a musel pochopit potřebu chránit klubovou identitu, a mohl to udělat tak špatně, je docela znepokojující.
Možná může vyklouznout s tímto jedním nesprávným rozhodnutím, jako je toto, ale Quique Setien má pravdu v tom, že klub potřebuje lidi, kteří jej řídí – ředitele, majitele – aby chránili a stavěli na základech, které byly stanoveny. Současné vedení toho musí v tomto ohledu ještě hodně co dokazovat.
/arseblog.com/
