Je to už pět let. Pět dlouhých, temných roků, během kterých museli příznivci Arsenalu snášet pravidelné vyřazení už v osmifinále Ligy mistrů. A zdá se, že tryzna napíše své pokračování. „Kanonýři totiž i letos hledí ke čtvrtfinále z pořádné dálky, protože v prvním duelu dopřáli Monaku luxusní triumf 3:1.
Všechno to začalo v roce 2011. Tehdy byla Arsenalu v osmifinále Ligy mistrů nalosována Barcelona. O rok později čekal ve stejné fázi tehdy ještě našlapaný AC Milán, poté dvakrát Bayern Mnichov. Všechno soupeři z kategorie těch nejhrozivějších, čemuž odpovídaly i konečné rezultáty. Arsenal neproskočil do čtvrtfinále ani jednou.
O to větší radost i úleva zavládly v Arsenalu i jeho fanouškovské základně, když bylo tentokrát z osudí vylosováno „jen“ Monako. Uvozovky jsou však v tomto případě zcela na místě. Zatímco všichni čekali suverénní postup favorita, ten je po první partii na odstřel. Domácí selhání 1:3 příliš nadějí od odvety neskýtá.
Po tragikomickém představení, které Arsenal ve středu večer na Emirates Stadium předvedl, nezbývá než konstatovat, že se vůbec nepoučil. S výjimkou sezony 2010/11 a bitvy s Barcelonou totiž londýnský celek pokaždé vyhořel v prvním utkání. Z AC Milán odjížděli „kanonýři“ s výpraskem 0:4, dvojzápasy s Bayernem rozjel Arsenal domácími porážkami 1:3 a 0:2.
Proti Monaku to mělo být konečně jiné. Nebylo. A hlavní díl viny nese manažer Arséne Wenger. Ten znovu, jako už v mnoha předchozích klíčových zápasech, nedokázal svůj tým připravit zejména po psychické stránce. Středeční noc nezastihla Arsenal v jeho obvyklém rozpoložení. Na trávník nevyběhl tým, který vyhrál osm z posledních devíti zápasů. Byla to spíš přehlídka utrápených hvězd. Mesut Özil, Santi Cazorla, Olivier Giroud či Danny Welbeck. Nikdo z nich nevěděl, kudy kam. Na hřišti se všichni do jednoho soužili. Arsenal kupil žákovské defenzivní chyby, v útoku naopak nepálil přesně ani v těch nejvyloženějších pozicích.
Dopředu bylo jasné, s jakou taktikou Francouzi do Londýna přijedou. Monaco zakončilo základní skupinu Ligy mistrů s celkovým skóre 4:1, i proti Arsenalu proto spoléhalo na pečlivě vystavenou defenzivní hráz. Wenger přesto nechal všechny tahové hráče jen mezi náhradníky. Platilo to o Theo Walcottovi, Alexi-Oxlade Chamberlainovi i Tomáši Rosickém. Právě český reprezentant by při tom do hry přinesl přesně ty atributy, které jsou k rozvrácení úporné defenzivy potřeba. Rychlý přechod jeden na jednoho, údernou finální přihrávku.
Tohle totiž ve hře Arsenalu zoufale chybělo. A pro příznivce slavného klubu to byl žalostný pohled. Na ploše jedenáct utrápených hráčů, u postranní čáry manažer, jenž očividně vůbec neví, jak na nepříznivý vývoj utkání reagovat. Zatímco drtivá většina trenérů by na poločasový stav 0:1 s outsiderem odpověděla střídáním, Francouz poprvé sáhl do sestavy až po hodině hry. To už ale byl náskok Monaka dvojnásobný a prostoru pro zvrat zoufale málo.
Za tři týdny se tak Arsenal vydá na zdánlivě ztracenou misi. Aby mohl pomýšlet na vysněný postup, musí na půdě knížecího klubu nasázet minimálně tři góly, což se nyní jeví jako utopie. I kdyby se to však povedlo, pachuť z výsledku a především pak výkonu v úvodním zápase jen tak nezmizí.
Blog napsal redaktor isport.cz, Jan Vacek.
/isport.cz/
