Včerejší prohra a hlavně předvedený výkon znamenal pro mnoho z nás, fanoušků Gunners, hodně dlouhé ponocování. Po takovém „zážitku“ je totiž, alespoň pro mne, hodně těžké jen tak vypnout a usnout. Jen si nejsem jist, jestli to takhle mají i všichni naši hráči. Rozhodl jsem se aspoň bdělý stav využít a zamyslet se nad tím, jak jsme se mohli dostat až do této situace.
Chtěl bych začít tím, že zdaleka nejde jen o včerejší porážku. Prohrát lze i s velkým outsiderem, což je na fotbale to krásné a kruté zároveň, ale jde o způsob, jakým letos prohráváme, nebo ztrácíme body a zároveň o určitý trend, který není pro fanoušky Arsenalu moc pozitivní.
Osobně jsem byl dlouho zastáncem AW a zastával jsem se ho i v diskusích a to nejen na tomto webu. Není sporu o tom, co vše kladné pro Arsenal udělat. Nelze už ale přehlížet, že v poslední době se mu nedaří zabránit postupnému propadu Arsenalu. Nejde tak ani o to, že jsme 8 let bez trofeje, ale spíš o to, že poslední období, kdy jsme o trofeje reálně bojovali, byl začátek roku 2011. V tu dobu nás čekalo finále League Cupu s Birminghamem, který jsme v PL na jeho půdě s klidem porazili 3:0, odveta osmifinále LM s Barcelonou, kterou jsme doma nejen porazili, ale i přehráli, v podstatě jistý postup do čtvrtfinále FA cupu přes Leyton Orient a v lize očekávaný boj o titul s Uckama. Právě finále League cupu ale vše zlomilo špatným směrem. Asi netřeba připomínat poslední minutu tohoto zápasu, nebo v této sezóně již tradiční absenci našeho kapitána, který dal přednost výletu s rodinou do Wembley, před možností být s týmem v kabině. Důležité je, že v tomto zápase jakoby se definitivně zlomila víra týmu, že můžeme trofej vyhrát. Následovala celkem ostudná prohra na Nou Campu (ostudná proto, že jsme nevystřelili ani jednou na branku), vyřazení od Úček v FA cupu a propad tabulkou až na konečné čtvrté místo.
Myslím, že to mohlo mít i vliv na finální rozhodnutí Cesca a Gaela nás opustit a nahrálo to pěkný argument i Na$rimu, aby nemusel přiznat, že mu jde jen o peníze. Zároveň se přidalo zranění Jacka a tím vlastně komplet obměna zálohy a start do sezóny 2011/2012 byl hodně nevydařený. Po zběsilých nákupech se ale AW podařilo nemožné a dokázal tým dotáhnout aspoň do osmifinále LM a do top4, i když k tomu nám hodně pomohl i rozklad Slepic. V tu chvíli jsem AW pořád věřil, že má Arsenalu co dát i přes neustále se opakující podivnosti se sestavou, taktikou a střídáním. Hráči bojovali, RvP střílel a na hru se často dalo celkem dívat (viz. domácí zápasy se Slepicema, AC a další). Léto 2012 začalo nadějnými příchody Lukase, Olieho a Santiho, bohužel bylo zakončeno odchodem RvP a Alexe (vím, že klíčový hráči odcházeli už dříve, viz Thierry, Flamini, Hleb, ale letos už jsme si je mohli dovolit udržet díky novému dealu s Emirates, který už musel být v létě skoro domluvený a skoro zaplacenému stadionu). Zdálo se ale, že příchod Steva Boulda má velmi pozitivní vliv na defenzivu celého týmu a po zápasech na Anfieldu a u ropáků jsem si opět myslel, že to AW dokázal a že se budeme škrábat nahoru. Pak ale přišel zlom v podobě prohry doma s Chelsea a začala možná největší krize Arsenalu v dobách AW. Nejen, že jsme nestačili na průměrné týmy, ale především chyběla bojovnost, nasazení a navíc to AW pořád omlouval únavou, přičemž zároveň sestavou nerotoval a nechával hrát i hráče unavené, či lehce zraněné (Bac). Během měsíce a půl jsme zvládli ztratit domácí neporazitelnost v LM, dva zápasy, v nichž jsme vedli 2:0 a další dva zápasy s hodně průměrnými týmy (Norwich, Villa). Vše vyvrcholilo včerejší blamáží, na které má AW velký podíl, ať už sestavou nebo rozestavením.
Možná si říkáte, proč to bouchne tak najednou. Přirovnal bych to k situaci, kdy jste nějakou dobu ve vztahu a partnera si stále lehce idealizujete. Vidíte sice jeho chyby (taktika, střídání, Denilson, atd.), ale pozitiva pořád převažují a vy věříte, že se to vrátí k tomu, jaké to bylo úplně na začátku. Pak ale přijde zlomový okamžik a vy se zamyslíte a vidíte, že ten vztah už dlouhou dobu jen upadá a už ani nevidíte světlo na konci tunelu. Přesně do takové situace jsem se dostal směrem k AW. Už prostě nevěřím, že on nás z toho vytáhne, nevěřím, že udrží Thea a Baca, nevěřím, že za rok neodejdou další hráči, nevěřím, že budeme zase hrát ten parádní fotbal a navíc mi přijde už AW i trochu rezignovaný a frustrovaný.
Jak z toho ven? Jedinou šancí je velká změna. Blíží se lednové přestupní období a je čas jednat. Rozhodně nejsem pro okamžité odvolání AW, ale jsem pro začít hledat jeho nástupce, který by jeho práci převzal v létě a tento nástupce by ideálně už mohl spolupracovat na výběru zimních a následně letních posil a také na pročištění kádru. Všichni víme, že hráči jako Seb, Marouane, Gerv, Aaron, Andrei (pokud by nový manager neřekl, ze si ho chce nechat) by měli jít, protože kvalitou, nebo mentalitou na Arsenal nemají. Otázka je u hráčů, jako je Lukas, který kvalitu má, ale hraje na pro něj nevyhovujícím postu. To by ale měl odstranit výběr dobrého managera.
Kdo by jím měl být? Tohle je otázka za milion. Nejčastěji so objevují tři jména: Moyes, Guradiolla a Klopp. Osobně mám určité sympatie ke všem třem, ale také výhrady. Moyes zatím nepracoval ve velkém klubu a styl hry Evertonu je založený hodně na dlouhých balonech na Fellainiho. Na druhou stranu má ohromné zkušenosti z PL a s Evertonem předvádí stabilní, kvalitní a bojovné výkony. Guardiolla by určitě nalákal top hráče a ukázal, že má Arsenal ambice. Na druhou stranu trénoval jen Barcelonu a s jejím kádrem vyhrává i jeho neznámý nástupce. Klopp by byl dle mne blázen, aby odcházel z Dortmundu. Na druhou stranu by mohl přesvědčit Goetzeho a třeba i Lewandovskiho.
Co by měl nový manager změnit? Určitě potřebujeme posílit v útoku. Nemůže to být jen na Oliem a Marouane se prostě do PL nehodí (aspoň ne do top klubu, kterým chceme být). Nabízí se Ba, jako solidní náhrada. Huntelaar je solidní zakončovatel, ale nevíme, jak by se adaptoval na PL (to, že dal gól nám moc neberu, protože my nemáme typickou, silovou PL obranu, jako třeba Stoke, WBA, Norwich, apod). Pak jsou tu jména jako Llorente, který ale už půl roku nehraje. Hlavní změna by ale měla být v přístupu k zápasům. Myslím tím hlavně taktiku dle rozestavení a silných a slabých stránek soupeře, střídání dle vývoje utkání a lepší schopnost motivovat hráče, aby do utkání vlétli a pokusili se soupeře zlomit hned v úvodu. Naše stávající taktika hraní na křídla, která nemají na koho centrovat (ve vápně je většinou osamocený Olie proti 3 hráčům soupeře) a navíc většina centrů končí na prvním hráči je už opravdu hodně okoukaná.
Myslím, že věcí, které jsou v Arsenalu k zamyšlení je hodně a pokud se rychle nezačne něco dít, můžeme se lehce ocitnout ve středu PL a odtamtud bude složitá cesta zpět. Základ kádru máme přitom velmi solidní a to i s výhledem do budoucna. Hráči jako Vojta, Kieran, Jack, Coq, Theo by mohli vytvořit kostru budoucího Arsenalu a můžou se učit od hráčů jako jsou Thomas (i přes jeho letošní výkyvy), Mikel, Santi, Rosa. Takže nám nebývá než doufat, věřit a hlavně fandit jako naši neuvěřitelní away fans.
Gunner_Pav
/blog vyjadřuje osobní názory autora/
