Mít tak křišťálovou kouli…
(krtek promine) a vidět do dnešního dne, asi bych byl před pár týdny v klidu a nečekal, že ze série přetěžkých zápasů – Tottenham, Liverpool, Sunderland, Everton, Newcastle, proložených bitvou s AC, budeme rádi za nějakých 10-15 bodů a pozici někde mezi 4-5 místem. Ale 21 bodů za posledních 7 týdnů způsobilo, že vidíme v tabulce úplně jiný Arsenal, který má nejen tři body na slepice, ale hlavně nadějných osm na bohatýry ze sibiře, tam totiž pojedou na letní kemp, pokud se nekvalifikují do příšti LM :-). Ale vlastně „jiný“ nejen v tabulce. Pohlížejíc kritickým očkem na naši hru musím uznat, že nás zdobí agresivní a ofenzivní začátky. Zdá se, že jsme se poučili a vymazali z našeho repertoáru fatální pětiminutovky na konci poločasů, a ztrátu koncentrace v nejméně vhodnou chvíli. Sobotní zápas s Villans byl toho příkladem. Dívám se na něj s odstupem času, tak nutným pro reálné a ne emotivní hodnocení, kterému někdy pozápasově podléhám. V sobotu, tak jako na Evertonu, jsme začali pěkně zostra, zřejmě jsme se poučili z předchozích zápasů, že je lepší góla jako první vstřelit, než dostat :-). Ale je už vidět sebedůvěra, jistota ve hře, sehranost a to vše v mixu způsobuje, že soupeři už si k nám domů nezajíždějí pro body, ale jako správná návštěva se chovají s respektem. Snad jsou na hodně dlouho ty tam doby, kdy týmy ze spodu tabulky si k nám jezdily živit šance na odvrácení sestupu.
Sobotní zápas jsem měl možnost sledovat se zavilým fanouškem německé ligy, kterého jsem na „anglii“ musel hodně přemlouvat. Ale sám mi po utkání řekl, že strávil příjemných 90 minut a byl překvapen naší hrou. Slova jako plynulost, střídaní pozicí, agresivita, rychlost přihrávek se od něj po utkání poslouchala příjemně. Líbila se mu naše obrana, celá čtveřice, ale přímo nadšený byl Alexem. Doslova řekl, že na postu klasického DM je hráče takových kvalit škoda a že nám ho po sezóně do Bayernu určitě přetáhnou. Nevím, jestli byl tak nadšený z jeho celozápasové hry a nebo z gólové přihrávky na Thea, jedno vím ale jistě, že jsem mu musel na youtube najít i jeho další famóznosti, kdy rozhodl v poslední době oba zápasy v Liverpoolu. Ale něco málo k Alexovi… jistě si všichni vzpomenou na jeho první arsenalové krůčky, i když… bylo to tak dávno, a každý se divil, co za nemotoru Boss přivedl. A hleďme, uplynulo několik let a máme tu skoro 25 letého zralého záložníka. Jistě, dá se Bossovi vytknout, že zřejmě měl přivést Parkera, že neměl pouštět Cesca, ale asi nikdo nebude popírat, že máme díky Bossovi u nás jednoho z nejlepších a nejvšestranějších záložníků z celých ostrovů. Který je ale vždy tak trochu ve stínu, inu je to vždy ten (včelička) Song, kterému se zápas povedl nebo nepovedl. Ale ruku na srdce, co by asi tak následovalo za fanouškovské nadšení, kdyby sobotní příhru na Thea poslal Cesc? Nebo kdyby nedej bůh pár zápasů předtím takto opakovaně „odměnil“ Robina? Prostě totální nadšení až nekritická šílenost. A teď? Ale vždyť je to jen Song, kterého význam si začneme uvědomovat teprve až se začne blížit konec jeho smlouvy. A tak pro teď aspoň popřejme Alexovi ať mu těch 8 zápasů vydrží zdraví. A pak uvidíme, třeba přijde nenápadná informace na arsenal.com, že Alex prodloužil o tři roky do 2017.
Ale zpět ke kouli a zápasové sérii. Když Boss říkal, že klíčem k jarním úspěchům je návrat krajních obránců, prošla tady ta informace ve víru „letního nezbytného nakupování“ skoro bez povšimnutí. A hleďme, s návratem Sagni a Gibbse začala naše série. Vidíme další čisté konto Wojty, ale to je především díky tomu, že obrana je konečně kompaktní. A pocit, či zjištění, že mají za sebou pevnější oporu, umožnilo nejen útočníkům, ale i záložníkům klidněji a v důsledku i efektivněji hrát. A řečeno slovy klasika, výsledek na sebe nedal dlouho čekat, 21 bodů a posun na třetí místo v tabulce. Vím, že se mnou řada z Vás nebude souhlasit, ale (bohužel) nám prospělo vyřazení ze všech ostatních soutěží. Tým tak měl a má větší čas na regeneraci a zřejmě i na určité „sednutí“ po tom mediálně i herně nevydařeném vstupu do sezóny či do začátku nového roku. A tak přišel čas na sérii, kterou nikdo nečekal. K tomu se podařilo našim soupeřům několikrát klopýtnout a skoro by se chtělo říci, že nastal čas na nadšení. Ale ne, je třeba se na vše podívat s chladnější hlavou. To co se povedlo nám, se může (bohužel) povést i slepicím nebo partičce z Fulham Road. Do konce sezóny je to prostě ještě 24 bodů a to je neskutečně hodně. A kdo si živě pamatuje loňský závěr ligy, nemůže být přehnaný optimista. Již příští sobotu budeme mít možnost naši pozici potvrdit na Loftus Road s Queens Park Rangers. Sparky se řítí i se svými hvězdičkami do dobře známé Championship a tak budou hodně kousat. Ale tím to teprve začíná, v dalších týdnech to bude mít rostoucí grády… Man City (H), Wolves (A), Wigan (H), Chelsea (H), Stoke (A), Norwich (H), W.B.A. (A).
To naši skorosousedi mají papírově lehčí soupeře : Swansea (H), Sunderland (A), Norwich (H), Bolton (A), QPR (A), Blackburn (H), Aston Villa (A), Fulham (H).I když, pro ně je i Stoke doma těžký oříšek. K tomu si přidejme rozčarování z pádu z výšin boje o titul do sféry strachu o B4, spekulace o Arrym, souboj s West Hamem o novou Lane postavenou na bývalé skládce a zjistíme, že optimismu pro ně moc nezbývá. Takže sumasumárum : máme tři body navrch, za tři týdny jsme stáhli 10 bodů, jsme v nejlepší formě od začátku sezóny a už jen jednou máme vložený zápas, jinak týdenní zápasový rytmus. A skoro žádná zranění. Vše nám, zdá se, hraje do karet. Ani z Chelsea či City doma strach mít nemusíme, to už nejsou ty týmy z podzimu. Prostě to díky těm třem bodům máme na rozdíl od našich pronásledovatelů ve svých rukách. Teď mají tu křišťálovou kouli v rukách pro změnu zase oni.
Patrickův blog
(blog vyjadřuje osobní názory autora)
