V rámci naší rubriky „Blog čtenářů “ dnes představujeme článek uživatele lufru. Blog vyjadřuje osobní názory autora a nebyl redakcí upravován.
Zájemci o zveřejnění blogu mohou posílat své články na adresu redakcegunners.cz@gmail.com.
………………………………………………………………………………………………………………………………………….
Všem, kteří mají stejnou diagnózu jako já, tzn. nenávratně zaníceným a „poškozeným“ fandům klubu s dělem ve znaku.
V poslední době se na našem webu rozmáhají velmi kritické články na adresu našeho týmu i našeho manažera. Je třeba zdůraznit, že ani já nejsem spokojen. Opět a pokolikáté už jsme ztratili během jarních dvou týdnů šanci na veškeré trofeje, i když sezona byla rozehrána velmi luxusně. Nevěřím, že můžeme v současné formě získat ligový titul, nehledě na výsledky MU, štve mě v několika po sobě následujících letech fatální marodka našeho týmu (nelze mluvit o smůle) a nejsem spokojen s naší současnou formou a hlavně s nasazením. Kanonýři přeci neremizují 2x po sobě na domácím hřišti 0:0, nehledě na výkon v Barceloně bez jediné střely na bránu…
ALE uvědomme si, kdo jsme!!!!
Tým, který sice nezískal dlouhou dobu byť jen jedinou trofej, ale tým který soustavně okupuje přední příčky Premier League, tým který každoročně startuje v lize mistrů a z kterého mají všichni soupeři respekt, tým který porazil Barcelonu, ale i smolně prohrál ve finále CC a i s tou prokletou a neuvěřitelnou Barcelonou ve finále LM několik let nazpět a tým, který má hrdou historii.
Proto se všichni vzpamatujme a podporujme tým, kterému fandíme a nehledejme negativa. AW je s narůstajícím věkem čím dál lepší manažer než trenér, to je bez debat. I ten alkoholik sééér Fergie ho suše předčí v taktické přípravě na zápas. Nemyslím si ale, že by měl Arsene odcházet i přes jeho pravidelně „zakulacené“ hodnocení zápasů na tiskovkách. Řešení vidím v nástupu asistenta s rozsáhlými pravomocemi z Británie, nejlépe se vztahem k Arsenalu. Anglická krev nám myslím zoufale chybí.
A teď pointa, proč jsem se rozhodl napsat. O právě uplynulém víkendu jsem měl to štěstí a navštívil jsem náš domácí zápas proti Rovers a následně o den později utkání Fulham – Blackool. O atmosféře na ES není třeba se šířit, byla velmi špatná, nebo spíš téměř žádná (vyjma klasického kotle) a vrchní tribuny na Clock endu. Výkon našich hráčů jsme všichni viděli, přesto nikdo nepískal ani nenadával, ale o zanícenosti k red white army se nedá mluvit. Jaký kontrast proti fandům Blackpoolu!!! Jistě, jsou v Premier League po dlouhých letech (naposledy v roce 1971) a raritou jsou i jejich postupy, když vždy postoupili ze čtyř nižších soutěží vždy v play off a nikdy přímo jako jediní v Británii, ale jejich fanoušci zpívali chorály nepřetržitě posledních 20 minut nedělního utkání, i když prohrávali 3:0!!! Nejsem jejich fanda, ale obdivuji ten entuziasmus. Z toho si berme příklad a nezapomínejme, že sport a fotbal zvláště má být na prvním místě zábavou a odlehčením od běžných denních starostí a povinností. A pokud se vyhrává, jde všechno líp a vše je veselejší, ale je třeba podporovat klub i ve dnech šedivých a zamračených a těch uznávám, máme v současné době dost. Ale fandíme ostrovnímu týmu :-)))))
Takže ……
AND ITS ARSENAL, ARSENAL FC…….
lufru@email.cz
