Znáte to, je to součást manželského slibu, budu při tobě stát v dobrém i zlém, ve zdraví i v nemoci… a já myslím, že by to mělo platit i pro každého fanouška.
Fanoušci Arsenalu jsou, ne zcela neprávem, považováni za jedny z nejhorších fanoušků. Proč? Není to jen tím, že kolikrát nejsou slyšet, a fanoušci soupeře v mnohem menším počtu kolikrát dokáží na Emirates Stadium vytvořit takřka domovskou atmosféru pro svůj tým. Není to jen tím, že fanoušci odchází už v 80. minutě za téměř jakéhokoliv stavu (nevždy kvůli dopravní situaci v Londýně).
Je to především tím, že někteří naši fanoušci nevěří našemu týmu hned po prvním klopýtnutí. Nejspíše si příliš zvykli na pravidelné úspěchy a pravidelný přísun pohárů, vždyť za dob Henryho, Pirése, Vieiry byly trofeje na denním pořádku. Myslím, že fanouškovství není o fandění týmu v dobách kdy se mu daří, ale především o tom vytrvat a zůstat klubu věrný i v dobách, kdy se příliš nedaří.
Vezměme si příklad z fanoušků takového Boltonu, Fulhamu, Blackburnu… ti fandí svému týmu přesto, že už nějakou dobu na trofej čekají. Proti nim si nemáme vůbec na co stěžovat, máme krásný nový stadion, pravidelně hrajeme Ligu Mistrů, nehledě na zdravou finanční situaci, a mohl bych pokračovat…
Je za námi 6 kol, jen dva kluby zatím neprohrály, na první místo nám schází 4 body, na druhé 1. Nic není ztraceno a mnoho „fanoušků“ už tzv. hází flintu do žita. Po každém remízovém, nebo prohraném utkání ubývá našich pseudofanoušků a já jsem za to rád. Jsem pyšný na to, že jsem součástí toho zdravého a silného jádra, které vytrvá a bude svůj klub milovat ať už bude vyhrávat několik trofejí ročně, nebo bude na posledním místě League One.
Pravé a pravdivé fanouškovství je závazek na celý život a každý by si měl rozmyslet, jestli je to pro něj to pravé.
We love you Arsenal, we do, We love you Arsenal, we do, We love you Arsenal, we do, Oh Arsenal we love you!
/ArmeD96/
(Článek vyjadřuje osobní názory autora)
