Cesta na Emirates Cup.
Tento víkend se v Londýně konal další z ročníků přípravného turnaje Emirates Cup, ve kterém se vždy utkávají mimo Arsenalu 3 týmy, které si na svůj svatostánek londýnští pozvou. Tentokrát padla volba na italský AC Milan, francouzský Lyon a skotský Celtic. Ještě před měsícem by mě nenapadlo,že se do Londýna vydám, ale náhoda tomu chtěla a díky pomoci kluků z gunners.cz se stal malý zázrak.
Do Londýna jsme přiletěli již v pátek, aby jsme měli klid a hlavně nasáli atmosféru města. Již v hotelu při zapnutí TV a stanice Sky Sport News jsem pochopil, že jsme někde jinde, než v Čechách. Anglie fotbalem dýchá a to doslova. Fotbalové reklamy a rozhovory mě už malinko nažhavily na sobotu.
V sobotu jsme se jeli projet do města, udělat pár nákupů a to jsme už měli na sobě dresy Arsenalu a přítelkyně se mě ptala jestli nebudeme za tupce? Když jsme na Oxford Street potkali už asi 30.goonera, tak jí to maličko přešlo, pak před stadiónem úplně.Jen měla strach, když jsme projížděli přes Tottenham Court Road, aby se nezjevili fans Spurs:) Na to jsem jí musel odpovědět, že ta stanice s nimi nemá, mimo názvu, nic společného a vysvětlil jí, že sídlí až zastávku za náma a jede se tam jinou trasou metra.
Před stanicí metra Arsenal už voněly klobásky a ihned jsem zaslechl slovenštinu,tak jsem se chalanou zeptal, jestli chodí na stránky gunners.cz. Vůbec netušili, co po nich chci. Asi štastlivci, co v Londýně bydlí a tohle neřeší.
Ještě jsem musel přítelkyni ukázat stařičké zbytky Highbury a po nákupech v obchodech All Arsenal a Armoury se okolo Emirates Stadionu pomaličku přiblížili k žlutému kvadrantu. Já jsem byl zde pouze jednou a to se Slávií, tak jsem tušil do čeho jdu, ale moje přítelkyně nikoli. Po vpuštění to na nás spadlo. Jenom jsem si sedl na lavičku a pozoroval lidi, protože tohle na Slavii fakt neuvidím.
Sice stadión máme taky pěkný,ale vidět všechny ty slečínky, děti, babičky, dědečky, frajírky, fotry zkrátka všechny v něčem od Arsenalu nemožné. Pořádně jsem si prohlédl stadión, předtím jsem byl jen v away sektoru a nikam jinam jsem se nedostal a jen zíral.
Třeba stěna celá sestavená z programů za posledních 15 let,krásný mozaiky kanónů, fotek lidí a legend Arsenalu až po bystu Arséna. Turnaj začal v 14.00 a první zápas otevřeli borci z Lyonu a Celtiku, nebudu tu dlouze rozebírat ani jedno utkání, jen že to byl celkem pohledný zápas ve kterém Lyon vedl už 2:0. Na konec, když se na trávníku objevila i lyonská omladina, která měla udržet vedení, tak byli rádi za plichtu 2:2. V každém zápase byl vždycky zvolen muž zápasu, mě se tady líbil Samaras z Celtiku. Nutno podotknout,že lístky zkoupili fanoušci Arsenalu a Celtiku, kterým byl určen away sektor a že v tomto zápase jim značně pomohli.
No a pak konečně 2.zápas Arsenal proti AC Milan. Sestava se dala čekat.Odchytal to Fabianski,ale všichni byli zvědavi na jediného muže, že nevíte? Ale…Marouane Chamakh. Kolik dresů jen z jeho jménem se v ten den prodalo…nepočítaně a premiéra v novém dopadla na jedničku, po prostrčení od Andreje Aršavina Chamakh 1:0. V 2.poločase se to trošku prostřídalo i Arsenal polevil a dostal neštastný gól od Pata. Tady asi Lukasz šanci neměl, ale když porovnám oba dva dny, tak Almunia je pořád naší 1. Jistější určitě. Celkově zápas průměrný. Frimpong a Wilshere mě fakt bavili, naši budoucnost vidím růžově. Nasri vypadá, že zřejmě v budoucnu převezme velitelskou roli po Cescovi. Stejně to jednou přijde,jen doufám, že ne už letos. Všichni o tom na ES hovořili a dávali dost najevo, jestli ten kluk zklame Gunners, tak dopadne jak Flamini, kterého při každém dotyku míče vybučeli.
Po zápase jsme ještě nasáli, ale tentoktrát ne atmosféru, ale spíš pot všech fanoušku, co se cpali do metra, sice hrůza, ale u nás by to dopadlo hůř. Totálně vyčerpán jsem šel po večeři spát, abych to 2.den mohl prožít znova. Moje přítelkyně byla statečnější a táhla mě do pubu, ale slíbil jsem ji, že až zítra až vyhrajem pohár, tak to nikam pujdem zapít:)
2.den se pro Arsenal nevyvíjel moc dobře, protože díky výsledkům zápau Lyon- Celic 2:2 a Arsenal – Milan 1:1, tak ani výhra nad Celtikem nemusela stačit. Opět se začalo ve 14 hod., ale už jsme tak nepospíchali, nakoupeno bylo, tak jsme šli až na začátek a hned kuriozita, před sebou jsem měl kolegu z prvního dne a to jsem seděl o sektor blíž, pozdravili jsme se a po pár větách jsem zjistil, že je z Islandu a těch 9 lidí (samozřejmě v dresech) je jeho kompletní rodina,no paráda.
První zápas byl fotbalově zajímavý,ale divácky nikoli, jak jsem již psal kdo koupil všechny lístky, tak fanoušků Lyonu a Milána přijelo hodně málo a všichni šli radši na párky v housce a pivo a jen občas se objevili. Odhadoval bych to tak na 20000 návštěvu. Milan byl lehce horší, ale šel štastně do vedení až v 2.půli a Lyon to před koncem srovnal, což byla nejlepší varianta pro zápas následující, protože výhra zaručovala pohár. Jen kdyby vyhrál Lyon, tak by to bylo těžké obhájit trofej.
A jak se blížila 16.20 hodina stadión se zaplnil do posledního místečka, a bylo to zase jiné. Jednoznačně nejlepší zápas a vyvrcholení celého víkendu. Musím ale sportovně uznat, že ať byli fanoušci Arsenalu v přesile, asi tak 50000:10000, tak co se týče atmosféry na plné čáře prohráli. Naštěstí ne na hřišti, i když už to málem vypadalo že Celtic srovná i 3 gólovou ztrátu (dát penaltu, kterou zavinil Jack tak jo)Rychlej gól Carlose nás uklidnil i když přimlouval bych se asi za ofsajd, ale těsný, pak se celej poločas moc nedělo, Thomas pěkně vystřelil,jsem tam nějaká šikovná kombinace, ale bylo vidět, že tomu něco chybí, kopali jsme docela dost rohů, které kopal Tomáš Rosický, který mimochodem oba 2 zápasy hrál 1.poločasy a slušně a po jednom takovým nahrál zpětně Bacarymu a ten snad 2.gólem v dresu Arsenalu zvýšil na 2:0. Já si pamatuji jen ten proti Chelsea, tak mě mužete odborníci opravit :). Celkově to vypadalo, že je to v kapse a potom co dal Samir 3.gól skoro jistota, ale pak začali Gunners posměšně pokřikovat na Celtic „threee nil for Arsenal“ a to my bylo jasný, že to neměli dělat.V tu chvíli jako by do nich píchla vosa a byl jich plný trávník. Za stavu 3:1, kdy ten gól byl hoodně štastný, tím že se biliárově odrazil k Murphymu, kterej neměl problémy zavěsit, měli zase o co hrát a do konce bylo ještě 17 minut. Konec byl opravdu jak z detektivky. Samaras přestřelí při penaltě bránu snad o 2 metry a když snížil za 10 minut korejec Sung-Ki, říkal jsem si že jestli to Arsenal po*ere jak letos v dubnu, kdy ve Wiganu vedli 2:0 a prohráli 3:2. Naštěstí ne a pohár mohl po spartakiádním vystoupení místních branců, kteří postavili tribunku pro předávání poháru, během skandování nadšených fanoušků. Sice to bylo vydřené, ale je to doma, jen mě mrzelo, že hráči neoběhli celý stadión a prchali rychle do šaten.
Pak už jen rituál,nacpat se do metra co nejdřív za skandování Reed Army a We Are Arsenal FC. Samozřejmě jsme to spláchli pivkem a k mému překvapení měli v pubu i Staropramen (3.70) no nekupto!
A na druhý den jsme opustili Londýn s dobrým pocitem ještě lepšího výletu. Určitě bych si to rád zopakoval,ale v zápase na tvrdo. Snad se mi to ještě někdy poštěstí. I tak jsem moc happy.
Ještě lepší konec to mít nemohlo, v letadle jsme potkali mladou černošku, která jela na výlet do Prahy a dala se s náma do řeči. A tak jsme ji mohli v Praze ušetřit zlodějských taxikářů a směnáren a s pocitem,že jsme ji skvěle odnavigovali až do hotelu, kde bydlela a mohli tak udělat dobrý skutek.Třeba se to někdy v Londýně vrátí nám.
/Geri/
Datum:
Rubrika: Gooners on Tour