Již jen deset dní a ti z nás, kteří obětovali dovolenou na oltář milovaného klubu a poctivě celý rok šetřili do prasátka, budou stát u mříží před malebným stadionem v Bad Waltersdorfu a čekat na naše hvězdy…..
Část první „deníku“ pro osvěžení paměti je k dispozici ZDE a část druhá zase ZDE.
PART III.
Pondělí začalo smutně, stejně smutně, jako končila neděle. Hlavou se mi stále točily myšlenky okolo možného odchodu Kolečka, posílené bohužel dalšími informacemi z internetu. Thomas na kempu sice předvedl své možnosti, ale upřímně, nedovedl jsem si ho představit bez jakékoliv praxe třeba proti takové Chelsea. Počasí si však na rozdíl ode mne nedělalo žádné starosti a tak nás sluníčko pěkně od rána zahánělo do stínu. Dopolední trénink byl velice krátký, hráči si dali jen výklus, bago a pak se protahovali a protahovali. Inu, zase něco nového, bylo zajímavé pozorovat přístup jednotlivých hráčů k těmto cvikům. Někteří to vyloženě flákali ( Nicklas, Arša), někteří cvičili, ale jen pokud se na ně někdo z fyziotýmu díval ( Deni, Senderos..) a pak byli tací, kterým by mohli závidět i sportovní gymnasté. Mezi nimi vynikal Bacary, Gael, Kolo, Robin, Song. Upřímně, také to o něčem svědčí. A pak mříže, standardní nával, tentokrát se už ale hodně ozývala němčina.
Odpoledne jsme do Szombathely vyrazili raději trochu dřív. Jednak proto, že naše navigace Sony nám oznámila, že z Maďarska zná jen dvě silnice a rozhodně ne do tohoto města, dalším důvodem byla obava, že nebudou lístky. Navigace nás nakonec dovedla alespoň na okraj města a lístků bylo habaděj i těsně před zápasem. Pak se má člověk na něco spolehnout. Maďaři, co Ferenc Puskás pověsil kopačky na hřebík, fotbalu moc nedávají. Jinak Szomabathely je „hezké“ město, což o to, bylo mi, jako kdybych se vrátil tak o 30 let zpátky někam na jižní Moravu ( bez urážky). Nebýt shopping centra na vjezdu do města a dvou čerpacích stanic, nepoznal bych, že se píše rok 2009. Stadion jsme našli snadno, tu zříceninu mezi paneláky snad ani nešlo minout. Připomínalo mi to spartakiádní stadion na Strahově, tedy ne rozlohou, ale stavebně-technickým stavem určitě. Koloseum ve věčném městě je proti tomu skoro novostavba. Místní sekretářka klubu, která měla na starost prodej lístků cizincům, nám hbitě vyvexlovala eura za forinty a následně nám místní měnu vyměnila za lístky a návdavkem nás podarovala krásnými kšiltovkami bez možnosti cirkulace vzduchu s honosným nápisem Haladás vs Arsenal 2009, vyvedeným v odpudivé brčálově zelené barvě na bílém podkladu. Dále jsme ji už nezajímali. Hlavní tribunu jsme našli snadno, zaparkovali pod ní ve stínu a provedli arsenalizaci zábradlí hned nad VIPáckým sektorem. A pak u piva a limonády ( to podle toho, kdo si vylosoval volant na cestu zpět) jsme čekali na příjezd kanonýrů a příchod fanoušků. Ti první si dali trochu načas, ti druzí se zase pozastavovali, kde že to sedíme, prý na „jejich“ tribuně, egoisti. Naštěstí jim nebylo vůbec rozumět a ani jsme se tedy nemuseli při tom odmítavém kroucení hlavou přetvařovat. Nabízený away sektor jsme briskně odmítli, jednak proto, že stadion Haladaše byl krásný atletický a tedy away byl od hrací plochy vzdálen bratru 35 metrů, jednak také, že na hlavní tribuně čepovali pivo. A to nám dlouhé čekání při poslechu nesrozumitelných písniček trochu ulehčilo. Pokud mezi nás přeci jen v těch třech hodinách zavítala nuda, odehnali jsme ji návštěvou přenosového vozu švédské společnosti, která pro ATVO zajišťovala výrobu přenosu, kde jsme se spolu s techniky bavili instruováním kameramanů, zabírajících nudící se diváky.
Pak se ale náhle vše probudilo, zpoza hlavní tribuny bylo vidět přijíždějící autobus Arsenalu a dal se čekat rychlý nástup na plochu. Bylo to skutečně tak. Hráči opovrhli šatnami a hned z busu se šli seznámit s trávníkem. Nebyl špatný, určitě lepší než stadion, dokonce měl závlahový systém, což poznal záhy i kameraman před lavičkami, když mu bez výstrahy začali kropit techniku. A pak už to šlo jak po másle. Nástup hráčů v čele s kapitánem Kolečkem, Boss odměnil domácí hráče dresy Arsenalu a rozhodčí pak už mohl ukázat, že mu funguje píšťalka. Hráli jsme ve velice volném tempu, klidně kombinovali a bylo vidět, že se nikdo nechce hlavně zranit. Domácí moc neškodili a skóre utěšeně přibývalo. Robin dal perfektní penaltu, naše naděje v brance se předvedla při přímém kopu a hvězda domácích zase v negativním slova smyslu zazářila při penaltě na druhé straně. Prostě povedený zápas. Utekl docela rychle, v té lavině slunečnicových semínek, co po nás, dvou kanonýrech na hlavní tribuně, házeli místní honvédi. A po závěrečném hvizdu tak nějak skoro všichni rychle utekli a tak jsme také neváhali a vyrazili zpět do Bad Waltersdorfu, zapít poslední zápas posledního z Unbeaten, Velkého Kola.
Úterý dopoledne měli hráči volno a tak jsme si udělali výlet do Grazu. Překrásné město, mohu jenom doporučit. Ta architektura, ty památky!, řečeno slovy klasika Mistra Dočolomanského z „Adély“. Hezký hrad, pěkně provrtaný kopec chodbami z války, moderní budovy vedle historických, vynikající zmrzlina a široká nabídka vín. Prostě Štýrsko jak má být. Odpolední trénink už byl za účasti Tomáše, myslím, že měl té posilovny bez klimatizace dost a chtěl na čerstvý vzduch. Naopak chyběl Almunia, který kvůli rodinným problémům odletěl domů. Hráči se chvíli kroutili s míči mezi panáky a pak šli hrát nohejbal. Něco tak parádního jsem do té doby neviděl. Tedy myslím z hlediska uvolnění hráčů. Někteří předváděli fantastickou míčovou techniku, jen ten Nicklas kazil snad vše, co mohl. A na závěr se nám kluci předvedli v pěkném 2×10 minut zápase.
Ke mřížím jsem na závěr ani nešel, sjeli se tam caparti snad z celého Rakouska. Večer jsem pak seděl v buschenshanku vinařství Pichler, ze kterého bylo krásně vidět nejen zapadající slunce, ale i celý Bad Waltersdorf a tréninkový stadion. Zatímco hráči balili zavazadla a jeli busem do Vídně na letiště, aby nabrali směr Hannover, ochutnával jsem místní sýrové speciality a nad karafou vlašského ryzlinku přemýšlel o dovolené v červenci 2010.
P.S. ve druhém videu doporučuji čas 03:49, 04:12 a 04:35, stojí to za to 🙂
{youtube}pqnk2NfUTHU{/youtube}
{youtube}GSyD566wsSY{/youtube}
Kolo gunner for the last time
/Patrickův blog/
Datum:
Rubrika: Blog