Kdo si při současných zraněních dokáže vzpomenout na naší nejsilnější sestavu? V tomto článku se pokusím nastínit, jak by naše základní XI mohla vypadat po návratu všech zraněných…
Ohledně marodů jsou v poslední době samé dobré zprávy. Vypadá to, že Rosický se vrátí do 6 týdnů, Fabregas možná stihne souboj LM s Římem, a Walcott by měl být zdravý do konce února. Arsenal Vision proto graficky nastínil, jak bychom mohli hrát
Naše sestava by potom mohla vypadat takto:
Ve druhém týmu je alespoň 5 hráčů, kteří by mohli být v tom prvním, o tom není pochyb. Hráči jako Denílson, Nasri, Eduardo, Touré a Walcott by se určitě divili, proč se s nimi nepočítá do základu, ale to je pouze dobře. Při nulové marodce by díky takto velké konkurenci na každý post musel každý hráč na hřišti nechat alespoň 200%, aby měl šanci pravidelně hrát, což může mít pro Arsenal pouze pozitivní dopady.
Navíc ani v jednom týmu nejsou naši talentovaní mladíci typu Meridy, Simpsona, Traorého či Hoyteho, kteří se všichni zápas od zápasu zlepšují. Při pomyšlení, kde bychom teď bez zraněných hráčů v tabulce mohli být, je mi hodně smutno. Už jsem tohle ale řešil v některém ze svých předchozích článků, takže to znova rozebírat nebudu, jenom bych rád poznamenal, že pokaždé, když jsme vyhráli nějakou trofej, měli jsme vždy menší počet marodů.
To, co teď řeknu, bude možná připadat někomu ošklivé, ale pokud bychom byli více “šťastnější“ se zraněními, a kdyby byl například místo Rosického zraněný Eboué, a například Song místo Fabregase, potom by to bylo asi o něčem jiném. Nic proti těmto dvěma hráčům, ale každý musí chtě nechtě přiznat, že hlavní příčinou našeho letošního neúspěchu je to, že jsme museli narychlo zalepovat zranění klíčových hráčů fotbalisty, kteří patří přinejlepším na lavičku.
Už teď se nemůžu dočkat začátku další sezóny, kdy doufám opět naplno všem pochybovačům ukážeme, že pořád umíme hrát Wengerball.
Chester
