Po malé přestávce pokračujeme s historií klubu….
Herbert Chapman se narodil osm let před založením Arsenalu, tedy 19.ledna 1878 v Kiveton Park, malé vesničce v Yorkshire. Narodil se v hornické rodině a byl jedním ze sedmi dětí. Dostalo se mu slušného vzdělání, na technickém lyceu získal titul inženýra hornictví. Méně se mu už ale dařilo v hráčské kariéře, a nikdy nedosáhl úrovně svého bratra Harryho, který se stal velice platným útočníkem Sheffield Wednesday. Vlastně Herbert nikdy nepřekročil statut amatéra. Začal se proto raději věnovat managerské práci. V roce 1907 se ujal Northamptonu, který v té době bojoval na konci ligy a o dva roky později s ním získal mistrovský titul. V roce 1912 se vrátil do rodného kraje a převzal Leeds City, posléze v roce 1920 se stal managerem Hudderfield Town a přispěl nemalou měrou k proměně malého provinčního klubu v jeden z nejsilnějších klubů ve Velké Británii. V roce 1925 se pak stal, jak jsme psali v předchozím díle, managerem Arsenalu s ročním platem Ł2.000.
Prvním hráčem, kterého Chapman přivedl na Highbury, byl Charlie Buchan, a nepřišel tam jenom na skok. Hrál na severu Londýna do svých 37 let a za tři roky odehrál 102 zápasy a vstřelil 49 branek. Buchan se narodil v Plumstead a od dětství fandil kanonýrům. Hrál za mládežnické týmy The Gunners, ale v roce 1909 po ukončení polytechnické střední školy ve Woolwichi se přestěhoval do Northfleet a dále do Leyton, odkud přestoupil do Sunderlandu za tehdy neuvěřitelných Ł1.200. Na Highbury se dostal až ke konci své kariéry, když mu bylo 34 let. Chapman se setkal s Buchanem skoro náhodou v jeho obchodě se sportovními potřebami a nabídl mu kontrakt na severu Londýna. Charlie po váhání nakonec na smlouvu přistoupil a klub musel na jeho plat vynaložit Ł2.000 ročně a Ł100 za každou vstřelenou branku.
Hned první sezónu pod vedením Chapmana dosáhl Arsenal na druhý ligový post, což bylo nejlepší umístění v historii klubu. Chapman poté nadále posiloval tým, Norris i přes úvodní proklamace, že hledá managera, který přivede klub k úspěchu bez mimořádných finančních výdajů, byl schopen vždy zajistit dostatek financí na přestupy. Do obrany tak přišel Tom Parker ze Southhamptonu a zůstal až do roku 1933 a odehrál za Arsenal fantastických 504 zápasy. Nebo do útoku za Ł2.000 přišel z Doncaster Rovers útočník Jack Lambert, který kariéru v klubu ukončil také v roce 1933 a v 161 utkání vstřelil 109 branek. Dále v prosinci 1926 Chapman zakoupil za Ł200 mladého obránce Herbie Robertsa z Oswestry, který byl civilním povoláním policistou a který se stal legendou klubu, když zůstal až do roku 1937 a odehrál skoro 300 zápasů. Týmu však stále chyběla velká jména, hráči mimořádných kvalit. Chapman si jednoho takového vyhlédl v Boltonu. Byl jím záložník David Jack, střelec prvního gólu ve Wembley, v průběhu finále Anglického poháru v roce 1923. Bolton však o prodeji hráče nechtěl ani slyšet a když, tak za cenu Ł13.000, která by dvojnásobně překonala dosud nejvyšší transferovou částku v lize. Chapman spolu s George Allisonem se však předvedli jako velice schopní vyjednavači a Jacka přivedli na Highbury za částku o Ł1.500 nižší. Investice to byla vynikající, Jack za 5 let v Arsenalu odehrál 208 zápasů a vstřelil neuvěřitelných 124 gólů. Další posilou byl za Ł8.750 Alex James, který se proslavil jako účastník slavného vítězství Skotska nad Anglií 5-1 ve Wembley v roce 1928. Alex hrál v té době v Preston Noth End a byl jedním z nejlepších útočníků nejen tohoto klubu, ale i ligy. Vždyť ve 147 zápasech za 4 roky v dresu Prestonu vstřelil 53 branek. V Arsenalu se mu sice až tolik nedařilo, ale přesto za osm let dokázal odehrát 231 zápas a více než dvacetkrát se radovat z gólu. Se jménem Alexe Jamese a jeho přestupem však byla také spojena aféra, vyvolaná tiskem. Než James podepsal smlouvu s klubem ze severu Londýna, ucházely se o jeho služby i takové týmy, jako Liverpool, Manchester City či Aston Villa. A zřejmě tito neúspěšní uchazeči spolu s tiskem rozvířili skandál, týkající se údajně příliš nízké přestupní částky, když argumentovali, že Ł8.750 za útočníka takových kvalit, je příliš málo a obviňovali Arsenal, že transfer nebyl legální. Fotbalová federace případ prošetřila, neshledala žádné vady a přestup Jamese registrovala.
S další posilou kanonýrů, legendárním Cliffem Bastinem, se váže až trochu komická historka, když údajně po přestupu na sever Londýna ani nebyl vpuštěn na stadion, protože pracovníci klubu si ho spletli s mladíkem, který shání autogramy hráčů. Je pravda, že podepsal s Arsenalem v 17 letech po té, co si jeho talentu v Exeteru všiml samotný Chapman. Cliff z počátku o přestupu do Arsenalu vůbec nepřemýšlel, vlastně fotbal ani nebyl jeho prioritou, více se tehdy zajímal o tenis. To, že se z něj následně stala fotbalová legenda, je vyloženě zásluha úsilí a buldočí vytrvalosti Chapmana. Cliff nakonec strávil v Arsenalu dlouhých 18 let, byť přerušených světovou válkou, odehrál na 350 utkání a v nich se 150x radoval z gólu.
Chapmanovi se však dlouho nedařilo zopakovat úspěch první sezóny v klubu. Tým se „potácel“ uprostřed tabulky a tak na dlouho jediným hmatatelným výsledkem byla účast v prohraném finále Anglického poháru 0-1 s Cardiff City v sezóně 1926/1927. Posily se však postupně do týmu zapracovaly a byli to právě hráči jako David Jack, Alex James a Cliff Bastin, kteří přivedli tým k prvnímu historickému úspěchu v roce 1930, kterým byla odstartována snad nejúspěšnější etapa v historii klubu. A tak jedinou kaňkou na těchto letech zůstává aféra, do které byl deníkem Daily Mail zatažen prezident klubu sir Henry Norris a v jejímž důsledku mu byl soudně vysloven doživotní zákaz fotbalové činnosti. I když aféry byly co fotbal jest, hořkou pachuť však zanechala pře ve vedení klubu a podezření Norrise, že právě Chapman je viníkem všech nelegálních finančních záležitostí, ze kterých byl sir Norris obviněn. Norris nazval dokonce veřejně Chapmana lhářem a litoval, že ho kdy do klubu přivedl. Svůj názor změnil až na sklonku života po opakovaných triumfech týmu, ale o tom až v dalších částech.
/Patrick/
P.S. předchozí díly najdete v kategorii „Blog“
